Marcela miluje módu v secesním stylu. Naštěstí jí byl nadělen talent, takže se prostřednictvím své šicí dílny Marcipánek může zasazovat o rozšíření dlouhých sukní, rukaviček a krajek v podobě, kterou se ženy nebojí nosit ani v dnešní době. Pokud v sobě tedy máte aspoň kousek secesní princezny, pak je na čase se s touto značkou seznámit :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Marcela a na Fleru vystupuji jako Marcipánek. Možná byste u mě v obchodě čekali spíš nějaké cukrovinky, jak evokuje moje přezdívka, ale kdepak, nic sladkého tu nenajdete. U Marcipánka se totiž šije.

Jsem narozená ve znamení Vah a Váhy jsou podle horoskopu tvůrčí lidé milující umění a estetično. Tak možná proto mě tak baví to, co teď dělám. Jako dítě jsem ale na panenky vůbec nešila, vlastně jsem měla jen dvě a obě s krátkými vlasy. No považte, co je to taky za panenku, každá princezna musí mít přece vlasy dlouhé. Takže mě asi neinspirovaly :-) Ale měla jsem papírovou vystřihovací manekýnu, jak se na ni zavěšují různé oblečky. Ty natištěné z obchodu jsem ale hned zavrhla a malovala si svoje vlastní. U téhle zábavy s papírem a pastelkami jsem vydržela sedět celé hodiny. A už mi to zůstalo, navrhování mě baví pořád.

Lásku k oděvním materiálům jsem získala díky babičce, která mě často hlídala a brávala mě s sebou ke švadleně. Do dneška si pamatuji to rozechvění, jak jsem se tam vždycky těšila. Ta hodná paní mě totiž nechala hrát si se zbytky látek a asi když viděla moje zaujetí, ještě mě podarovala plným pytlíkem odstřižků. A tak každou návštěvou rostly moje poklady. Už zde v raném dětství byl asi položen základ mého pozdějšího hromadění. Sysel je totiž mé druhé jméno :-) Dnes utrácím za látky tak často, že už je nemám ani kam dávat. Ale nemůžu si pomoct. Můj muž, vždycky když přijde další balík, protáhne bradu, poznamená, že tohle už je ale opravdu diagnóza, a že jednou nás ty látky zavalí.

Jak jste se dostala k tvoření?
No vlastně oklikou. Původně ze mě totiž měla být zdravotní sestra, jak chtěli rodiče, ale nepřijali mě na školu. Tak jsem se vyučila dámskou krejčovou, ale věděla jsem, že chci ještě něco víc, takže jsem vystudovala i oděvní průmyslovku. Po maturitě jsem pracovala v zakázkovém salonu a musím říct, že mi to hodně dalo. Tady jsem se opravdu naučila poctivému řemeslu. Všechno muselo být přesné na milimetr a perfektně vypracované. Zákaznice si platily za kvalitu. Tehdy se ještě velmi cenila ruční práce, takže hodně operací na výrobku se provádělo ručně. Ne že bychom neměli strojové vybavení, ale právě ruční práce byla znakem zakázkové tvorby. Třeba vyšívání knoflíkových dírek, zapošívání délek, všívání uzávěru, pikýrování klop a spoustu, spoustu dalšího. Třeba takové ruličkování na hedvábných svatebních šatech, to byla práce téměř na celý den.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, věnuji. Když se ohlédnu zpět, šití a móda mě provází celý můj profesní život. Abych ještě navázala na předchozí odpověď. Po práci v salónu jsem byla na mateřské, kdy jsem také každou volnou chvilku šila pro právě vznikající butiky. Po mateřské jsem učila na střední škole švadlenky odborné předměty a praxi.
Tahle práce mě hodně naplňovala, a kdyby u nás nedošlo k optimalizaci sítě škol, asi bych tam byla dodnes. No jo, ale co se dá dělat, když je hodně škol a málo žáků, někdo musí z kola ven. Pak jsem více než deset let provozovala vlastní obchod s oblečením. To byl můj velký sen a ten jsem si splnila. Tady jsem se naplno přesvědčila, že je o mé výrobky zájem, dařilo se mi. Jak už to ale v životě bývá, jednou jsi nahoře, jednou dole. Pak mi totiž za rohem postavili velké obchodní centrum. Znáte film „Velký bazar“? Tak takhle nějak jsem si připadala. Malý obchůdek versus gigant. Než jsem pochopila, že tenhle boj se nedá vyhrát, stálo mě to hodně sil i nervů.
Za pár let jsem stáhla rolety definitivně, a ještě během té doby jsem zvládla vystudovat vysokou školu, zákazníků ubývalo, a tak jsem se mohla v obchodě nerušeně učit. Plánovala jsem se vrátit do školství. V době, kdy jsem se přihlásila na Fler, jsem zrovna pracovala v dětském domově, ale zakázek mi přibývalo a obojí dohromady už nešlo zvládat. Tak jsem učinila zásadní rozhodnutí, dala jsem výpověď a teď jsem tady s vámi :-)

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jak už jsem řekla v úvodu, šiju. Mám hodně ráda ženskou módu a velmi se mi líbí období secese. Dlouhé šaty a sukně, krásné klobouky, krajkové rukavičky. Elegance a ženskost na každém kroku. V téhle době bych se cítila jako ryba ve vodě. Při své tvorbě se snažím z tohoto období čerpat, ale samozřejmě jen okrajově, aby byly mé výrobky nositelné i v dnešní uspěchané době. Takže často používám krajku a různé aplikace, aspoň jako zdobení v detailech. Nejsou mi cizí ani volány. A když nahlédnete do mého prodaného zboží, zjistíte, že sukně a šaty v délce Maxi šiju opravdu hodně. Vlastně jsou pilířem mého obchodu zde na Fleru.


Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nových výrobků mám v poslední době pomálu, protože zákaznice si píší i o starší kousky a když mám ještě látku, ráda vyhovím. Takže teď hodně pracuji na zakázkách. Mezitím mi přicházejí nové a nové materiály, protože objednávání látek je pro mě asi už droga. A pořád se těším, až mi už přijdou a já se s nimi pokochám a pomazlím. Jako tehdy, když jsem dostala své první odstřižky. Pak je uložím do regálu a v tu chvíli přijde nápad. Říkám si, no vždyť tahle látka tak krásně ladí s touto, co už tady leží rok, to bude krásná kombinace. Prostě dílo náhody. Inspirují mě látky samy. Jindy naopak vím už přesně, na co látku kupuji a co z ní bude. Prostě u každého výrobku je ten příběh zrození jiný.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
V první řadě je to můj názor a můj pocit. Pokud nejsem s výrobkem 100% spokojená, nepustím ho do světa. A ano, i takových pár mám. Čekají v regále na svou druhou šanci. No a určitě jsou to i moje zákaznice. Bez nich bych nemohla dělat to, co mě naplňuje radostí. Jejich zpětná vazba, ať už v podobě krásného hodnocení nebo dopisu vnitřní poštou, mi dává chuť do další práce, protože vidím, že má smysl. Opravdu mě vždy potěší, že zákaznice si najde ten čas, aby mi napsala, že je spokojená. Děkuji jim za to. A když se z náhodných kupujících stanou stálé zákaznice, které se ke mně vracejí, to je taky názor, není to tak?

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jejda, těch na Fleru je. Obdivuji každého, kdo umí dobře své řemeslo a nese svou kůži na trh. Obdivuji i odvahu těch, kdož řemeslo nezvládli, nebo k němu ani nečichli, a přesto své výrobky nabízejí k prodeji. A že jich na Fleru taky je. Napříč obory. Já ale zmíním prodejce, které mám ráda. Pro všechny tady nemám dost místa, je jich mnohem víc, tak aspoň pár. Líbí se mi moc deníky od Immaginacija, barevné nákrčníky od marketko, vkusné kabelky od Tsunami handmade, miluju blogy a poezii od Zuzi Art, jejíž knížku vlastním a kterou ilustrovala hypacuda, obdivuji tvorbu a trpělivost hotaha, mám ráda originální pouzdra a peněženky od lendule53, zajímavé fimo šperky s otiskem od teruberu, veselé krabičky od Go Eco s.r.o., vlastním krásného keramického psa od Kočida, a nedávno jsem u kávy poznala moc milou Evikmt.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Těžko se rozhodnout pro jediný kus. Mám vztah ke každému svému výrobku. Ale pokud smí být opravdu jen jeden, asi bych zmínila Paní továrníkovou. Jednak je to můj originál vyrobený jen v jediném kuse, a taky si dobře pamatuju, že při aplikování jednotlivých lístečků černé krajky na látku jsem málem vyrostla. To obšívání nebralo konce, asi milionkrát jsem musela zvednout a zase spustit patku a trpělivost není evidentně má silná stránka. Už asi tušíte, proč jsem sukni ušila jen v jediném kuse :-)

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, své výrobky nosím ráda. A nic jiného mi ani nezbývá. Já totiž vyloženě trpím v nákupních centrech, asi nejsem prototyp nakupovací ženy, která by zde ráda trávila několik hodin. Jednak mi připadá, že všechny obchody mají totožnou nabídku, takže po návštěvě třetího krámu už jsem zmatená. Všechny vypadají jako jeden. A pak mi taky vadí, a to konkrétně u kabátů nebo sak, tam je to na materiálu nejlíp vidět, že se nikdo ani neobtěžuje ty kousky napařit a dát jim původní tvar. Ono to tam pak visí zmačkané, tak jak to připlulo složené dlouhé týdny v krabicích odněkud z Bangladéše.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda chodím ven s našimi psy. Máme oblíbenou trasu okolo štěrkovny, a zvlášť teď na podzim, když každý strom je jinak barevný, je tam moc krásně. Příroda a psi mě pozitivně nabíjí. Máme jich pět, trochu víc, než je obvyklé, ale já psy od dětství miluju a život bez nich si neumím představit. Taky se aktivně zapojuji v záchraně různých psích bezdomovců, což i vysvětluje aktuální počet těch, co našli domov u nás. Dospělé děti nám už vyletěly z hnízda, tak prostě doplňuji stavy. A kdo má psa, ten ví, že nikdo vás nepřivítá doma vroucněji, i když si jen odskočíte pro rohlíky.

Ale protože ani náš dům není nafukovací, a víc zvířat už se sem nevejde, ostatní pejsky podporuji aspoň finančně, prostřednictvím jedné organizace na záchranu psů, které věřím. Pokud jsem teď ve vás probudila charitativní sklony, jsem tomu ráda. Určitě je hodně projektů, které potřebují finančně podpořit. Každému je blízké něco jiného. Já lobbuji za zvířata.

Jak vypadá váš ideální den?
Tak ten se blíží a nebude jen jeden. Potřebuji si od práce odpočinout, proto plánuji kratší wellness pobyt v Lázních Jeseník. Nechat se trochu hýčkat a ulevit krční páteři, která se ozývá čím dál častěji. Dočíst si knížku, na kterou jinak nemám čas. Zajít si na procházku po kolonádě v krásném elegantním kabátku a nemít přitom na zádech otisky psích tlap (což mám pořád). Pak zajít do tepla na svařák. A možná večer zatancovat. Začínám se těšit, jen to píšu.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Ráda bych odpověděla, že i příští rok se vidím za šicím strojem a dělám práci, která mě baví. Ale zvykla jsem si raději moc neplánovat. Plány vám stejně život překope. Takže v dlouhodobém horizontu neplánuji vůbec. Budu ráda, pokud vše bude plynout, jak má. Hlavně, ať jsou všichni, na kterých mi záleží, zdraví, to ostatní přijde samo.