Sugkrasisa... Zvláštní slovo, že? Co asi znamená? To se dozvíte na stejnojmenném profilu tady na Fleru. Kromě vysvětlení tam najdete také spoustu krásných a barevných modelů, které má na svědomí návrhářka Katka. A právě o její tvorbě i životě si můžete přečíst v dnešním rozhovoru...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Katka a je mi 36 let. Vyrostla jsem v dvojnárodnostní rodině - matka Češka, otec Chorvat. Do roku 1999 jsme bydleli v Chorvatsku. Pak jsem se rozhodla přestěhovat do Česka, protože jsem měla dojem, že mi tehdejší poválečné Chorvatsko dost nenabízí. A já jsem chtěla od života víc.
Přestěhovala jsem se na severní Moravu, přesněji do Ostravy, kde prozatím stále bydlím, ale nevím ještě jak dlouho, neboť uvažuji o větší životní změně. Se mnou se přestěhoval i můj partner, se kterým jsem žila 14 let až do roku 2013, kdy zemřel na rakovinu plic.
Podnikat v textilu jsem začala vlastně i díky němu, protože pracoval v zahraničí a měl velmi náročnou práci, takže logistika rodiny mi neumožňovala full-time zaměstnání. A tak jsem hledala možnosti, jak se realizovat maximálně kolik to šlo v dané situaci. A vzhledem k mým zájmům a preferencím jsem založila Sugkrasisu.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Těžká otázka. Řekla bych, že se tvorbě věnuju profesionálně. Je to mé zaměstnání, které jsem si vytvořila sama, na což jsem velmi hrdá. Nyní jí věnuju spoustu času. Nicméně donedávna, díky potřebě řešit životní situace, které jsem nečekala a na které se nedalo připravit, to bylo něco, co v určitém slova smyslu pořád stálo bokem. Postupně jsem se však dostala do bodu, kdy konečně můžu nezatíženě tvořit. Jsem za to ráda, ale věřím, že to nejlepší teprve přijde.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Začalo to asi šitím na panenky a nějak to přirozeně přetrvalo, zřejmě tam prostě byly nějaké předpoklady. Matka šila, babička šila … Během života jsem se zabývala spíše jinými věcmi (operní zpěv, klavír, vyzkoušela si různé práce …), ale to šití pořád někde bylo, pořád jsem se k němu vracela. Chtěla jsem studovat návrhářství, ale tehdy jsem si dostatečně nevěřila, a tak jsem skončila jinde. Nicméně ta touha navrhovat tam přetrvala a zůstala. Pak jsem se k tomu rozhodla vrátit, v době, kdy jsem potřebovala změnu, kterou vyžadoval můj tehdejší životní styl.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typické průběhy mám dva, asi jako většina lidí. Někdy vidím látku a hned vím, co z ní vyrobit. A někdy začínám nápadem, skicou, pak vyberu vhodnou látku a udělám střih. Hodně také záleží na tom, zda se vyrábí konfekce nebo modely, které vůbec nejdou do prodeje, ale slouží spíše jako ukázka toho, co umím. U těch druhých si můžu dovolit nedodržovat pravidla a experimentovat. A to mám ráda, protože mě to posouvá nejvíc v oblasti řemesla.

 

Veškerou práci bych určitě nezvládla sama. Většinu střihu si dělám sama, občas na nových střizích spolupracuji s konstruktérkou. Vždy šiju prototyp, na kterém vychytávám případné chyby a tím se i učím. U objednávek pak, u custom made výrobků, které jsou velmi náročné, si dělám střihy kompletně sama. Spolupracuji s dvěma profesionálními švadlenami, protože sama bych to šít nestihla. Mám několik modelek, fotografku, se kterou jsme se vyladili, neboť mám ráda kontrolu nad každou částí práce. Ráda se obklopuji lidmi, kteří umí svou práci dobře, mají stejný zápal pro ni jako já. Neustále hledám nové lidi. Nutno dodat, že toto je nejtěžší a nejproblematičtější část tohoto podnikání.

 

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem velmi otevřena konstruktivní kritice (konstruktivní, opakuji) a zastávám názor, že každý má právo říct, že pro něj je něco „hit nebo shit“. Nicméně hodně důležitý je pro mě názor zákaznic. Dobře odvedená práce a spokojený zákazník/ce jsou pro mě prioritou. Nesmírně mě těší každé krásné ohodnocení a maily, které od zákaznic dostávám. Vždy se můžu spolehnout na názor a rady mé bývalé profesorky, která mi v oblasti textilu předala nejvíc, Jany Smékalové. Než jsem ji potkala, tak jsem ani netušila, co v sobě mám. Nejpřísnějším kritikem jsem ovšem sama sobě já.


Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Nemám moc času prohlížet práci jiných, ale několika tvůrců jsem si všimla a oblíbila: VALEVSKA, Lusinda, zuz-anna, mi.ui, smu… a určitě další, které si momentálně nevybavuji.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek na Fleru, který by to byl a proč?
Určitě bych upozornila na košilové šaty. Je to dlouho bestseller, jelikož jsou to opravdu multifunkční šaty do nepohody. Zákaznice je milují. Ráno se obléknou do práce a po práci v nich mohou kamkoliv, pořád vypadají dobře. Navíc jsou z bavlny, je to přírodní materiál, kůže v nich dýchá. Většina zákaznic je má šité na míru, což je dost ojedinělé vzhledem k tomu, že nikam na zkoušku za mnou nemusí, vše se řeší internetem a poštou.

V nabídce je spousta barev, myslím, že si každá žena vybere. Střihy ve vrchní části šatů jsou přizpůsobené jak ženám s malými prsy, tak těm s velkými prsy, aby to vypadalo opticky dobře. Dělám je ve vel. 34 - 42, někdy 44, kolovou sukni ve spodní části mám vyzkoušenou u všech těchto velikostí a je velmi slušivá, ženy se jí bojí zbytečně. Kdo nechce kolovou sukni, dá se to nahradit drobnějšími sklady. Rozhodně si myslím, že košilovky jsou základ šatníku. Sama jich mám několik a nemůžu si je vynachválit.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím téměř výhradně své modely. Zřídkakdy si něco koupím v obchodě. Jednak to většinou není můj styl a také mě většinou neuspokojuje kvalita.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda vařím, rýpu se v hlíně, občas kouknu na film, čtu, cvičím, trávím co nejvíc času s rodinou a kamarády, pravidelně docházím do domova důchodců, kde čtu knihy jedné nemocné slepé paní.

Jak vypadá váš ideální den?
Věnuju se práci, ale tak akorát, aby mi vyšel čas i na nějakou výše uvedenou činnost. Den, kdy nemusím spěchat. Velmi si cením svého vnitřního klidu.

Jaké máte plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden budu vyřizovat objednávky, nic speciálního naplánováno nemám. A plány na další rok bych si ráda nechala pro sebe. Spíše než plány mám sny, které se snažím plnit. Život mě poučil, že vše může být ve vteřině jiné, takže se snažím vše brát s nadhledem a nelpět ani neočekávat nebo „netlačit na pilu“. To ovšem neznamená, že neudělám vše pro splnění svých snů nebo že vylučuji, že se krásné věci mohou stát samy od sebe, prostě jen tak.