Turecký romanopisec Orhan Pamuk vyřkl zajímavá slova, když prohlásil...

„… Dopis svůj obsah nesděluje jenom písmem. Dopis se stejně jako kniha čte i přivoněním, dotykem, pohlazením. Moudří proto říkají: „Přečti, co dopis říká.“ Kdežto hlupáci říkají: „Přečti, co se v dopise píše.“… 

Dokonale tím vystihl to, co dnešní generaci (do které samozřejmě patřím) schází. Když si zasíláme elektronické zprávy, atributy, v podobě vůně, struktury a vzhledu, nemůžeme vnímat. Vidíme jen okénko s neosobním textem, který si můžeme vyložit mnohoznačně. Vnímáme tedy to ,,co je psáno,,.

Zato dopisní papír je úplně jiná liga. Psaní dopisů nás nutí v téhle věčně uspěchané době na chvíli zastavit a usadit se ke stolu, jen tak přemýšlet. Jak shrnout vše, co nám běží hlavou v jediném dopise? Ještě chvíli se uvažuje a přemítá...a pak... vystřelí ruka s perem (propiskou, tužkou) a už dopisní papír vstřebává všelijaké klikyháky, některé psané poklidně, jiné s brutální vehemencí. Tu nás napadne přidat barvičku, jinde obrázek, něco podtrhneme. Uběhne několik desítek minut, tečka, rozloučení....po přečtení nás napadne ještě nějaké postskriptum a přichází čas podpisu. A tak se zrodí nová osobnost. Osobnost na dopisním papíře, který během psaní stihl načichnout vůní, která se prolíná pokojem a inkoustem. Dopis, který tvoří změť slov, výkřiků smutků i radostí, povídání o zážitcích i každodenním životě. A právě tomuto čtení dopisů ,,za oponou,, se věnuje velice zajímavá disciplína zvaná grafologie. A o té bych chtěla psát v dnešním článku.

Grafologie má své hystorické kořeny ve starověkém Řecku. Již Aristoteles pracoval na analýze písma ve vztahu k osobnosti pisatele. A přesně v této podobě se grafologie zachovala do dnešní doby, kde se snaží projektovat osobnost v ručně psaném písmu. Nicméně, i přes mnohé výzkumy, literární zdroje a studie, je grafologie pokládána stále za pseudovědu a dokonce i za šarlatánství. Možná tomu tak skutečně je, ale jak tedy vysvětlíme fakt, že každý člověk má svůj vlastní rukopis a to i za předpokladu, že přijde o končetiny a je nucen psát ústy? Tyto pokusy prokázal Wilhelm Preyer, neměcký biochemik a psycholog. Písmo sice zprvu působilo neobratně a krkolomně, ale s cvikem znovu získalo osobnostní rys majitele.

,,Pro grafologa je písmo výtvorem mozku, nikoliv ruky,, Píše Josef Petera ve své knize Úvod do soudní a kriminální grafologie. Dodnes se tato (pa)věda využívá v oblasti kriminalistiky. Dokonce jsou u Policie České republiky grafologičtí specialisté. Sir Artur Conan Doyle písmoznalectví hojně prosazoval u svého slavného detektiva Sherlocka Holmese, který díky těmto znalostem rozlouskl nejeden zapeklitý případ. Téměř v každém detektivním díle Holmes nejprve obdrží dopis od svého klienta, díky kterému má možnost svého zákazníka pečlivě zanalizovat. Tyto příběhy sice faktům o grafologii nijak nepomáhají, ale koho by nebavily a tak trochu nefascinovaly? Díky grafologii můžeme zjistit, jaký pisatel je. V jeho písmu se prolíná, je-li například cholerikem nebo veselým sangvinikem. Jestli je aktuálně roztržitý či rozrušený a mnoho dalších osobnostních rysů, které ze strojového písma nevyčteme.

Robert Saudek ve své knize ,,Zločin v písmě,, popisuje tři aspekty, které by měl každý písmoznalec sledovat a na základě nich dedukovat další informace o osobnosti pisatele:

1. Znaky nápadné, které dokáže pozorovat i laik. Patří mezi ně velikost liter, úhel sklonu písma a tvar písmen.

2. Znaky nenápadné. Tyto znaky vysleduje spíše odborník, který vnímá i držení pera, těsnost a rozestupy mezi písmeny i slovy, zvláštnosti malých písmen a diakritická znaménka.

3.Skupiny znaků podobných. Ty jsou pro písmoznalce nejpodstatnější. Jedná se o charakteristické rukopisné zvláštnosti pisatele. Například přeškrtnuté malé t nebo zakončení slov kličkou.

A pokud Vás grafologie baví tak, jako mě, můžete se těšit na další článek o písmoznalectví. Tentokráte se zaměřím na znaky nápadné a pokusím se přidat i názorné ukázky. A proč vlastně tyhle články píšu? Možná kvůli naději, že jednou budou zase celým světem cestovat dopisy plné osobitosti, kvůli naději, že jednou obětujeme svůj čas pro někoho, komu skrze papír předáme střípek sebe sama. Že se na chvíli zastavíme...

 „Znalost slov vede ke znalosti věci.“ — Platón klasický řecký filozof -427 - -347 př. n. l.

Líbil se Vám můj dnešní krátký článek o grafologii? Pošlete mi zpětnou vazbu srdéčkem, přidejte komentář o své grafologické zkušenosti, nebo můžete navštívit můj obchod, kde jsou nyní v prodeji unikátní autorské dopisní soupravy. Jste srdečně vítáni! Zkrátka, ať to tu žije a já se budu těšit na psaní dalšího grafo článku!

Vaše Ála

Seznam použité literarury:

PETERA, Josef. Úvod do soudní a kriminální grafologie. V Praze: Edvard Fastr, 1947.

SAUDEK, Robert. Zločin v písmě: Grafologie v soudní síni. Praha: Orbis, 1933.