První díl "životopisu" se odehrával v Kněžicích. Nikdo si netipnul a nevyužil možnosti získat slevu 20 %, ale během prázdnin lze vybírat i tak ze slev a akcí, které nabízím v informacích na profilu.

       Po této příhodě vzala maminka děti a odstěhovala se s nimi do patra, kde se zamykali a po skončení školního roku jim řekla, že pojedou na dovolenou. Zabalila pár nejnutnějších věcí a potají odjeli s jejím přítelem, který byl příčinou rozbití rodiny do Lanškrouna. Nejednalo se však o dovolenou, ale o útěk, který byl pro oba sourozence začátkem pekla.

       Šedivé město a holý byt v paneláku, tak by se dal popsat první dojem z nového domova. Vybavení v podobě nábytku se dalo díky podnikovému bytu půjčit, ale co kamarádi a babičky s dědou. Jitka celou situaci špatně nesla, a proto uvítala možnost jet k tátovi na prázdniny. Ten totiž působiště své ženy brzy vypátral a pro děti si zajel.

        První nadšení z jejího rodiště však zkazily návštěvy psychologů, kteří chtěli docílit, aby děti zůstaly po rozvodu u otce. Podobně to vypadalo u prarodičů, takže začal boj o návrat k matce, protože násilí, které na ni manžel páchat zakotví v paměti dítěte jako strašidlo. Do té doby byly pro Jitku noční můry z vidiny koček a to ji to nejhorší teprve čekalo.

        Co mohou rodiče udělat po rozpadu rodiny nejhoršího, když si rozdělí děti. Zdenek jakož to mladší ze sourozenců nepochopil vážnost situace a nechal se donutit k životu s otcem. Holky bývají zřejmě tvrdohlavější a v osmi letech ještě dítěti nedojde, jak důležité je zůstat s bratrem. Jitka si proto vynutila návrat k matce a celý život toho litovala.

        V Lanškrouně si zvykala, ale trpěla často samotou. Našla si spoustu zálib v šití a pletení na panenky, vystřihovala si z papíru nejdřív papírové panáčky, později z časopisů obrázky, které lepila do sešitů. Do toho ji matka oznámila, že její vinou potratila, což ji připravilo o kousek světla do smutného života. Netrvalo však dlouho a přišlo další těhotenství, o kterém se včas dozvěděla, aby matku šetřila a dočkala se tak vysněného sourozence.

        Půl roku těšení Jitce vyplňoval Tomášek od sousedů, půlroční batole, s kterým ji jeho matka nechávala někdy i celý den, čímž měla o zábavu postaráno. Když přišel den narození bratra Milana, štěstí nebralo konce. Začalo se však dít něco, z čeho si zatím nic moc nedělala. Začal ji obtěžovat nevlastní otec, s kterým zatím vycházela dobře. Nejdříve ji ukazoval „hambaté“ obrázky, pak ji začal osahávat a to samé vyžadoval od ní. Dělo se tak, dokud byla matka v porodnici nebo mimo domov.

        O Milana se hrozně ráda starala už od narození. Malý bráška byl čipera, který v 9 měsících chodil a ona konečně našla smysl života. Prakticky nemyslela na nechutného otčíma a jak dospívala, tak si přála, aby od nich odešel. Na prázdniny jezdila k novým prarodičům, s původní rodinou se do svých 14 let nestýkala. Děda byl stejné „čuně“ jako syn a babička dělala jako by nic nevěděla.

        Jitka chodila každý rok do jiné školy, i když pořád bydlela v Lanškrouně. Tam se na první stupeň dojíždělo do vedlejší vesnice, a pak vedení vymýšlelo, jak děti rozdělit podle bydliště nebo jména, těžko říct. Každopádně na konci páté třídy skončila opět v nemocnici na vyšetření břicha. Nezjistili tam nic, že prý se jedná o stres z konce školy. To jaké má trable s mužskou částí rodiny v té době nikomu neřekla.

        Po mateřské dovolené se matka vrátila do práce a otěhotněla znovu. Těžko říct, kdo byl otcem. Měla vždy jeden stálý vztah a k tomu chlapy okolo, takže doma na Jitku dotíral otčím a Zdena si žila svůj život. Tentokrát se potencionální rodiče rozhádali a děti zůstali s matkou sami. Když začala krvácet věděla, že ji další potrat nemine a Jitka zůstala s Milanem doma sama pod dozorem jedné kamarádky. Bála se trochu otčíma, ale ten se aspoň tentokrát držel stranou.

       Vrátil se spolu s matkou z nemocnice a domluvili se na nové práci a bydlišti, takže následovalo další stěhování , tentokrát do Javorníčka, na samotu u lesa a další přežívání v cizím prostředí mohlo začít.