"Radujete se ze všech možných malých dárků, zatímco ty velké necháváte nepovšimnuty!
Tu přichází Mikuláš se svým velkým pytlem a co si berete? - Několik oříšků!
Ve tvém nitru je tolik síly, tolik naplnění a co ty děláš? Běžíš za nějakou necennou třpytkou.
Hleď, jak bohatě jsi obdarován. Jen pak můžeš rozdávat srdcem.
Jen pak může docházet k otevřené výměně s druhými. Jen pak se můžeš i v nejtěžších situacích usmívat.
Jen pak je tvé štěstí trvalé. Děláš-li se malým, dostáváš se nutně do hry o moc a do hádek.
Nutně se stáváš tím, pro co psychologové mají tak příhodné označení člověka, který ze své choroby těží.
Vidíš-li se naopak velkým, zažiješ svou sílu a důstojnost a nemusíš o své uznání a o vliv poníženě bojovat a žebrat. Anebo jinak vyjádřeno: děláš-li se malým, rozhoduješ se pro plazení.
Rozhodneš-li se oproti takovému přijmout svou pravou podstatu, uvidíš, že dokonalost,
kterou jiným závidíš máš v sobě a otevřeš se světlu.
A lesku se ti dostane samo od sebe." Promluvy k Západu
Vždy si pamatujte, že vaše vzdělání není určeno pouze k hromadění bohatství
nebo zajištění živobytí. Peníze nemohou přinést pravé štěstí.
Neodchylujte se od správného konání (dharma), abyste získali bohatství.
Dharma je náš život, pravda je náš dech a dobrá pověst je naše bohatství.
Neměli byste toužit po světské slávě a uznání.
Jakmile praktikujete dharmu, automaticky získáte dobrou pověst. Dharma je spojena se srdcem.
Praktikování dharmy se nazývá ritam, což váš učiní nesmrtelnými. Zapomněli jsme na velké učence a ty,
kteří byli příkladem vznešených ideálů. Měli bychom si pamatovat lidi, kteří obětovali svůj život pro vznešené věci
a pokusit se je napodobit. Je to právě tento duch oběti, který chránil a udržoval tuto zemi a tento vesmír po mnoho generací.
Nabídněte své životy k ochraně dharmy a nikoli k hromadění bohatství.
Svatý Mikuláš
Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, ochránce dobré svatkby, biskup, mučedník, vyznavač a pomocník v nouzi. Co všechno bychom mohli vyjmenovat, co vyznačuje a charakterizuje tohoto oblíbeného světce!
Svatý Mikuláš historicky
Historicky doloženými daty jsou: Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů za Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351.
Tradice a zvyky
Tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu dalších bytůstek děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby. Pokud se Mikuláš nedostaví osobně, lze za oknem nalézt pytlíky naplněné sladkostmi. V alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější světeckou postavou.
Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše. Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století.
Znázorňování a legendy
Míkuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem. Velmi mnohá vyobrazení jsou dodnes na Východě, na nich je Mikuláš často holohlavý. Také znázornění na Západě se opírají v četných případech o východní umění. Mikuláš mívá s sebou zlatou knihu.
Nejznámější legenda o Mikulášově dobročinném zásahu vypráví, že zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po sáčku se zlaťáky, takže nemusely přistoupit na otcovo řešení. Další legenda, která bývá často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali. Mikuláš je proto často znázorňován i s kotvou.
Mikuláš je patron:
Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; panen; poutníků a cestujících; advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů; zajatců; za šťastnou svatbu; proti nebezpečí vody a na moři; proti lapkům.
Kým tento muž byl ve skutečnosti, téměř nevíme. Přesto, když nasloucháme nejstarším pramenům, skrze mlhu minulosti, stále ještě lze zahlédnout zář postavy, která otevírá dveře adventu, to znamená, že zprostředkovává setkání se skutečností Krista.
Tradice vždycky ztotožňovala svatého Mikuláše s oním biskupem Mikulášem, který se zúčastnil koncilu v Niceji a spolu s tímto prvním velkým biskupským shromážděním vyslovil vyznání o pravém božství Ježíše Krista. Šlo zde o základ křesťanství, o rozhodnutí, zda se křesťanství stane sektou, či něčím skutečně novým, vírou v Boží vtělení. Šlo o otázku, jestli Ježíš z Nazaretu byl pouze výjimečný duchovně založený člověk, nebo se v něm Bůh opravdu stal člověkem. A konečně šlo také o otázku, zda je Bůh tak mocný, že se může stát malým, zda je tak mocný, že nás miluje a opravdu dokáže vstoupit do našeho života.
Mikuláš je z prvních, kteří byli uctíváni jako svatí, aniž byli mučedníky. V čase pronásledování křesťanů se přirozeně stali důležitými ukazateli cesty víry ti, kteří se postavili na odpor pohanské státní moci a svůj život položili za svou víru. V klidných dobách, lidé potřebovali nové a jiné vzory. Mikuláš se jim do paměti zapsal jako člověk, který pomáhá. Jeho velikostí nebylo hrdinství, které se nechává mučit, zavřít a popravit. Jeho velikostí byla neustálá každodenní dobrota a laskavost.
V jiné legendě se velmi pěkně říká, že všechny možné divy dokážou napodobit také kouzelníci a démoni, takže zůstávají dvojznačnými, ovšem jen to je zcela zřejmé a vylučuje jakýkoli podvod, klam a mam: být po celý život dobrým, po celý život každý všední den žít víru a zachovávat lásku.
