Římské šperky fungují v zásadě na velice jednoduchých principech a je jim vlastní určitý minimalismus. Ustupují od velké zdobnosti helenistických rostlinami a zvířaty inspirovaných ozdob a většina z nich je zhotovována jednoduchými, snadno osvojitelnými, postupy. Hlavní roli tak hrají korálky spojované řetízkem či charakteristicky tvarovanými mezikusy.

 

 

 

Římský náhrdelník přibližně z 2. st. n. l. Materiálem je oblíbené zlato a smaragd. Zdroj: Vassil, CC0, via Wikimedia Commons.

 

Je to právě relativní nekomplikovanost šperků, která dává vyniknout kráse minerálů a perel. Ty především stojí za výsledným efektem. Římané drahé kameny vnímali v kontextu sémantického systému, který jim dával jasně stanovené vlastnosti a významy. V levnějších špercích drahokamy zastupovalo barevné sklo.

 

 

 

Zlatý náhrdelník z období pozdní římské republiky nebo raného císařství (3. st. př. n. l. – 1. st. n. l.). Zdroj: Sailko, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons.

 

 

Nepravidelná očka, nesystematické užití různých technik v rámci jednoho šperku, pestrost a nepravidelnost tvarů a uspořádání korálků. To všechno dává šperkům velmi lidský rozměr a připomíná nám, že krása nespočívá v dokonalém výsledku, ale v procesu tvorby a radosti z ní.

 

 

 

Naše zakázková tvorba, inspirovaná šperky (2.–3. st. n. l.) z významné římské lokality Carnuntum v dnešním Rakousku.