FLER PRODEJCI POD LUPOU
„Fler prodejci pod lupou“ je klub, který byl založen, aby Vám mohl týden co týden přinášet rozhovory s úspěšnými i méně úspěšnými prodávajícími. Cílem této aktivity není konkurovat rozhovorům, které znáte z titulní strany Fleru, ale umožnit Vám lépe poznat třeba i ty, kteří se na přední stranu nemají šanci dostat.
V rozhovorech se můžete dozvědět zajímavé odpovědi na otázky týkající se jejich tvorby i běžného života. Chcete-li vědět více o prodávajících, které můžete na Fler.cz potkat, čtěte dále...
Pokud máte zájem o vlastní rozhovor nebo chcete mít přehled o již proběhlých rozhovorech, staňte se členy klubu!
Všechny prodávající zpovídá Elisa.Day a tímto děkuje za jejich čas, ochotu a spolupráci.
Dnes se Vám představuje Stanislava Lingová alias Rauni
Motto: Nespokojenost je jedním z předpokladů úspěchu.
Motto jsem si vypůjčila z rozhovoru s automobilovým závodníkem Kimim Räikkönenem.
Kdo jsi, kde jsi a co děláš?
Jmenuju se Stanislava, ale rodiče mě od narození říkali Vendula a to mě už zůstalo. Žiju v okresním městě na Moravském Slovácku, v rodinném domku s mužem, třemi dospělými potomky – dcerou, dvěma syny a s kočkou Zuzanou.
Povoláním jsem agronom, ale dělala jsem všechno možné, šila jsem hračky, vedla prodejnu potravin, učila na základce i střední škole, taky jsem dělala účetní a dokonce i toho agronoma.
Na Fleru prodávám bižuterii, malovaný porcelán a sklo, různé obrázky a v poslední době také mozaiku. Zkrátka všechno možné. Pořád hledám nové techniky a náměty.
Jak jsi se dostala k tvoření?
Měla jsem dvě babičky, jedna uměla vyšívat a plést, druhá háčkovat a obě považovaly za svou svatou povinnost mě to naučit. Na panenky jsem šila, pletla a háčkovala už od šesti let. Později jsem si začala vylepšovat vlastní šatník. Spolužačky byly nadšené, maminka nikoliv. Když jsem si pošila zánovní svetřík srdíčky a řetízky ze staré bižuterie, to ještě ustála, ale našití záclonových třásní na boční švy riflí nesla dost těžko.
Taky jsem měla tatínka, který miloval modely aut a ty jsme spolu sestavovali a slepovali. Byla to šíleně nimravá práce, ale naučila mě přesnosti a trpělivosti. Mimochodem, ty modely slepuju dodnes.
Když se narodily děti, pletla a šila jsem na ně i na sebe. Umím navrhnout a ušít i večerní šaty, šila jsem je dceři do tanečních.
K většině technik jsem se dostala díky skautu. Abych mohla něco dělat s dětmi, musela jsem se to nejdřív naučit sama.
Jak vzpomínáš na své začátky na Fler.cz?
Jsem tady od loňského března, kdy jsem dostala od dětí foťák a konečně mohla své výtvory nafotit. První zákazníci byli kamarádky dcery z kolejí a naše společné ze skautu. Dcera jim na konci března zaspamovala emaily a ICQ mojí flerovou adresou.
Jak vznikla tvá přezdívka a co znamená?
Přezdívku jsem si vybrala sama z finské mytologie. Je to Paní duhy, manželka boha hromu Ukka a jako dvojice byli symbolem plodnosti. Rauni se dodnes ve Finsku používá jako ženské křestní jméno.
Chystáš ve svém obchůdku nějaké změny?
Nechystám žádné převratné změny, jen se chci pokusit vytvořit kolekce s výrobky nazvanými podle mytologických postav různých národů. Začnu pochopitelně mými oblíbenými Finy.
Kde všude tvoříš? Jak vypadá tvůj tvůrčí (ne)pořádek?
Tvořím převážně v jídelně. Přehodím přes stůl starý gumový ubrus, před sebe postavím noťas, abych mohla nakukovat na Fler a všude kolem mám rozložené krabice s materiálem. Tak to v u nás v jídelně vypadá skoro pořád. Výjimka jsou svátky, odjezd na tábor nebo jinam do přírody na dobu delší než jeden den. Ale i tak „uklízení“ spočívá v navršení krabic na sebe, aby tolik nepřekážely.
Někdy tvořím v obýváku a to jen věci, ke kterým není potřeba stůl, třeba když pletu košíky.
Jsou nějaké techniky, které by ses ráda naučila?
Jejda, těch je! Láká mě paličkování, nebo kovorytectví, neumím točit na hrnčířském kruhu.
Nakupuješ nebo pouze prodáváš? Kolik věcí už sis na Fleru koupila?
Zatím jen prodávám.
Kolik času denně trávíš na Fleru?
Průběžně nakukuju celý den.
Kolikrát je tvoje dostupné zboží flerboxováno nebo osrdíčkováno?
Mám ve flerboxech 73 kousků a celkem je to 115 krát. Srdíčka jsem nepočítala.
Vyjmenuj 5 prodávajících (které obdivuješ, ráda bys doporučila, máš ráda, stojí za pozornost...):
- Dermaj
- skynet
- kip
- Ely
Seřaď následující „akce“ podle toho jak velkou z nich míváš radost:
(prodané zboží, nový nadšenec, umístění v Topu, nový komentář, zboží v Top nominaci, umístění do Fler Boxu, nové srdíčko)
Já mám radost ze všeho, ale poctivě musím přiznat, že prodané zboží přece jenom vede.
Co tě kromě tvoření ještě baví?
Zajímám se o astronomii a lety do vesmíru, architekturu a motosport. Kvůli závodům formulí jsem schopná vstávat i ve tři hodiny v noci. Když mám čas a chuť píšu sci-fi. Zatím do „šuplíku“, pro dceru a přátele a asi to tak zůstane. Na psaní mě baví hlavně to, že si můžu vytvořit postavy podle vlastních představ a dát jim vlastnosti, které mám u lidí ráda, nebo taky naopak ty, které nesnáším. Taky mě to nutí sledovat novinky v astrofyzice a technice.
Velkým žroutem času je skaut a v něm práce s dětmi. Díky tomu už hodně dlouho neznám jinou letní dovolenou než tábor a vzdělávací kurz pro vedoucí, kde přednáším.
A taky ráda jezdím po památkách a je celkem jedno, jestli u nás nebo v zahraničí.
Jaká je tvá pozitivní vlastnost?
Myslím, že vytrvalost a taky jsem tolerantní.
A nějaká špatná?
Lenost.
Jakou hudbu ráda posloucháš?
Mám ráda Dana Landu, skupinu Apocalyptica, dobrý hip hop, poslouchám finskou skupinu Värttinä – ta zpívá lidové písničky z Karélie, Ravela, Šostakoviče, jazz – mám ráda každou dobrou muziku a na stylu až tolik nezáleží.
Co moc nemusím, je dechovka.
Co ráda čteš a jaké filmy máš ráda?
Čtu ráda a poměrně hodně. Například knihy anglické spisovatelky P.D. Jamesové, Arto Paasilinny, novely Miky Waltariho, sci-fi od Stanislava Lema a Miroslava Součka. Ze žánrů mám ráda životopisy, knihy o umění a technickou sci-fi. Je mi velmi blízký suchý a trochu černý humor anglických a finských satiriků.
U filmů je to stejné, miluju sci-fi, ale dobrých filmů je málo, nemám ráda, když se hemží různobarevnými mimozemšťany a potvorami, co se ze všeho nejvíc podobají kříženci chobotnice a přerostlého sarančete. Mezi mé nejoblíbenější filmy patří Zkrocená hora, Sedmá pečeť, Solaris, ale ta stará od Tarkovského, a vše od Akiho Kaurismäkiho.
Máš nějaký cestovatelský sen?
Mám, ráda bych se dostala někdy do Finska, chtěla bych vidět stavby Alvara Aalta a krajinu za polárním kruhem Jela bych tam v zimě, abych si užila polární noc.
Druhým mým snem je podívat se na secesní stavby Gaudího v Barceloně, zatím jsem viděla jen Sagradu.
A taky bych se ráda podívala do Belgie do Spa na závody formulí, chtěla bych zažít tu atmosféru na vlastní kůži.
Jaká je tvoje oblíbená barva a jakou naopak nemusíš?
Moje nejoblíbenější barva je černá a mám ráda spíš studené barvy. Teplé barvy, zejména červenou vnímám jako agresivní. A nikdy bych na sebe nedala nic růžového.
Co zpravidla snídáš?
Snídám hodně pozdě, většinou kolem jedenácté dopoledne. Předtím jdu nakoupit a tak snídám to, na co dostanu v obchodě chuť. Ale čaj Earle Gray se smetanou, si vařím každé ráno.
Jsi noční sůva nebo ranní ptáče?
Jsem sova, nejlíp se mi tvoří pozdě večer a v noci, ráno sice vstanu, ale použitelná jsem až před polednem.
Jakou část svého těla nemáš ráda?
Už jsem na světě dost dlouho na to, abych se se svým tělem i jeho proměnami smířila.
Jsi pověrčivá?
Ani ne, ale máme v rodině zvyky, které dodržuju, například bych nikdy nenechala o silvestrovské noci viset prádlo. Babička říkala, že čí prádlo visí, ten v následujícím roce umře, nebo ho aspoň potká pořádná smůla. A to já raději riskovat nebudu.
Co nejíš?
Bramborové knedlíky a vše co je z bramborového těsta.
Třídíš odpad?
Jasně, jsem skautka a taky jsem učila na střední škole ekologii tak by bylo divné, kdybych netřídila. Navíc máme kontejnery přímo před domem.
Odkud mačkáš zubní pastu?
Od konce, aby byla tubička pěkně úhledná a pravidelná.
Bonusová otázka od eva21 z předchozího rozhovoru:
Co je pro tebe největší adrenalin?
Jsem flegmatik a tak jediný adrenalin zažívám, když se v televizi dívám na závody formule 1. Na startu se klepu, jestli se všichni naskládají do první zatáčky nebo si vjedou na záda. A když je ve vedení můj oblíbený pilot, to je teprve adrenalin! Málem mě klepne v každém kole hrůzou, že se mu ten pojízdný krám rozsype pod zadkem, nebo to napere do svodidel. No, a když vede od začátku, je to v Monaku na celých 78 kol.
Chtěla bys něco sdělit na závěr?
Myslím, že jsem toho nakecala až dost.
+ Bonusová otázka pro příštího dotazovaného – na co by ses chtěla zeptat?
Kdybys měla možnost žít v jakékoli historické době, která by to byla a proč?
Na odpověď se můžete těšit v příštím rozhovoru!
A kdo bude příštím dotazovaným? Nechte se překvapit! ;-)
