Minule jsme skončili v interiérové kapse mechového typu, kde si medvědi Rozmarýnci ustlali, aby tam přečkali zimu. Ale je pravda, že jak ta kapsa byla spíš z takového vlněného mechu, najednou jim bylo teplo a taky dostali hlad. Rozhlédli se, co se děje kolem nového a už to šupky ... dupky ... běželi prozkoumat ven.

Ale co uviděli, to je, pravda,

příliš nenadchlo. Potkali sedmikrásku, ale na to

jim chyběli ještě čtyři medvědi

do party, aby si s ní mohli povídat.

a tak se vypravili dál, ale ani tam nepotkali nic, co by je nadchlo.

když to nebylo sedminásobné,

bylo to zase až příliš brumžové,

no uznejte sami.....

tož se vypravili dál. jenže jak byli z manšestru a dyftýnu, prostě flanelu, tak jim ten delší vlas bránil v rozhledu. nejlépe na tom byl kostkovaný, protože přece jen, jeho vlas nebyl tak dlouhý, jako těch ostatních.

a tak kostkovaný, protože jak už víme, nejlépe viděl, zavelel k vysoko kastrolovému výstupu. brum... brum... brum...brum...brum....brum...brum...brum...brum...brum...brum...brum...brum...brum...brum...

nemyslete si, že jsou nějací divní, když si tak pobrukují, to oni si jen odpočítavali výstup na kastrol. a kdyby to byl jen kastrol, on to byl dokonce hrnec! manšestrový béžovák byl celý hrrr, jakože tak rozpumrplíkovaný, že málem skončil tam, kde něměl - v tymiánu. a je snad medvěd tymajánek? není. tak vidíte. nakonec se všichni sešli na správném místě, v rozmarýnovém hrncovém háji, a kde na ně už kostkovaný dávno čekal ...

z hrnce bylo vidět široko daleko... a tak také uviděli něco, co ještě nikdy před tím nepoznali .....

a bylo jasné, co se bude dít dál. ale o tom až příště ... mezi tím se musí naučit plavat, čeká je daleká cesta (a bude se hodit záchranná vesta :) ....