Asi jste si všimli, že teď moc nepřidávám, netvořím…není to jenom tím, že jsem na stáži
v zahraničí, kde budu až do Vánoc, ale taky Vám dlužím jedno vysvětlení…

Psal se leden 2017, já byla čerstvá doktorandka a úplnou náhodou, jsem narazila na kurzy šití
v Brně, a tak jsem se přihlásila. Vždycky jsem totiž chtěla umět šít a dodnes mě fascinuje, když vidím, že z pruhu obyčejné látky může vzniknout sukně, která někoho udělá šťastným.

Šila jsem každou volnou chvíli, abych zaměstnala svoje celkem aktivní já a hlavně tehdy docela bolavé srdce. Obdarovávala jsem kamarádky, rodinu a v mém okolí se nenašel nikdo, kdo by ode mě neměl aspoň kosmetickou taštičku nebo kapsičku na mobil.

“Udělej si profil na fleru a prodávej to tam.” Znělo ze všech stran. A já si pořád hledala výmluvy, proč ne. Jenomže, co budu s tím množstvím taštiček, kapsiček, tašek nebo sukní, dělat? A tak jsem dala na rady moudřejších a založila si fler.

Bylo pro mě velkou ctí, když jsem někoho viděla používat danou věc, co jsem vyrobila. Nebo když jsem třeba náhodou někoho potkala v sukni nebo s vakem ode mě, to teprv zahřálo u srdce. Díky Vám, mým věrným zákazníkům jsem se dostala tak trochu do podvědomí. Objednávali jste si u mě různé věci, ať už na zakázku a nebo ze “skladu”.

Jak někteří víte, studuji doktorát. Mnozí v mém okolí to berou tak, že jsem si prodloužila mládí a nic nemusím dělat, je to však omyl. Mnohdy trávím v laboratoři tolik času, že přicházím i odcházím za tmy. Má práce nekončí ani za zavřenými dveřmi ústavu. Často pak ještě musím pracovat i doma, o víkendech. Do toho se snažím z velké části věnovat Kuželovjanu, a tak kuarka vždy byla až na třetím místě.

Šití mi docela dlouhou dobu přinášelo odreagování, protože většinu času zaměstnávám jenom svou hlavu, a pak taková kreativní a trošku mauální práce je nejlepším relaxem. Jenomže se to přehouplo ve formu spíše práce, často po večerech v časovém presu a z koníčku se stala povinnost. Připadala jsem si spíš jako švadlena, což nejsem, nikdy jsem nebyla a ani nebudu.

Až poslední dobou jsem nad tím začala víc a víc přemýšlet. Impulzem byl pán, který mě označil za “švadlenku”. Proč jsem vlastně kuarku založila? Nezaložila jsem ji za smyslem nějakého výdělku, ale spíš, aby mi doma zbytečně neležely věci, které vyrobím. Věci, díky kterým se odreagovávám, do kterých dávám srdce a kus sebe, protože ráda vymyšlím nové vzory, tvary i varianty. Během letošního roku jsem však ke stroji často zasedala s nechutí, protože jsem MUSELA. Ale je to vážně to, co jsem chtěla?

Nezavírám kuarku, kuarka bude pokračovat dál, jenom se ponese zpátky v tom duchu, ve kterém byla založena. Řada událostí mě donutila k tomuto rozhodnutí a já se díky němu cítím mnohem líp, víc svobodná. Už teď mám v hlavě modely, které bych chtěla ušít a namyslet, a vy budete mít možnost je třeba nosit. Ale vždy vytvořím pouze jeden kus, žádná sériová výroba, sorry, tohle nejsem já.

Uff. Pokud jste to dočetli až sem, jste skvělí! Budu moc ráda, pokud mi dál zachováte přízeň!

od <3

Kuarka