„velký holky - velký srdce“

Na toulkách Flerem jsem jednoho dne nakoukla i na stránky klubů a požádala o členství v jednom z nich, zcela zjevně určeném pro matróny. A po krátké chvíli už jsem se zprvu opatrně, pak již našeně začetla do čilé diskuze. Okamžitě mi bylo jasné, že jsem zaklepala na správné dveře. Dovolte tedy, abych i Vás seznámila s obyvatelkami komunity klubu: ….a co takhle prostorově výraznější? :-).

Takže tentokrát Vás blíže seznámím s pamprdlicí, jenž o sobě tvrdí, že je čarodějnicí. Vyptala jsem se jí na tvorbu, život, co má a nemá ráda a jak se cítí u nás v klubu. Obratem jsem dostala odpověď a zde již máte trochu upravené povídání, s doplněnými fotografiemi:

Jmenuji se Romana a přezdívka Pamprdlice je na počest mé nejmilejší kytičky Pampelišky—je to takové sluníčko co kvete všude kolem, její květ je naprosto dokonalá mandala.  Je velmi léčivá, čistí krev a velmi mi pomohla při nevolnosti, když mě zlobil žlučník.  Chce to jen sníst celou rostlinku od květu přes stonek až k listům (možná by pomohl i kořen, ale to jsem opravdu nezkoušela J)

Moje dětství nebyla zrovna procházka růžovou zahradou, ale už tenkrát jsem měla vnitřní pnutí něco tvořit, jako útěk z reality.  Nevím co přesně byl můj první výrobek, možná tkaná čelenka na brčkách nebo ozdobná šňůrka tkaná na špulce z nití.

Ráda jsem chodila na kroužek drhání a opravdu moc mě to bavilo.  Sotva jsem se dostala do pokročilých na paličkování, kroužek nám zrušili z důvodu nemoci starší paní co nás vyučovala a moje paličkování i se znalostí zmizelo v propadlišti dějin.

V pubertě jsem nic moc nevyráběla.  Musela bych totiž být doma a tam jsem v žáááááádném případě nedokázala vydržet.

Škola – další hrůza pod názvem Střední ekonomická …..

Naši nemohli přenést přes srdce, že celou základku jsem absolvovala s vyznamenáním, dál jsem chtěla jít jen na učňák. Na švadlenu nebo na kuchařku.

Tak mě donutili přihlásit se na Oděvní průmyslovku.  I přesto, že jsem přijímačky udělala, a babička sehnala protekci, na školu mě nevzali. I přes odvolání,s možností nástupu na jakoukoliv střední školu…..což pro mě byla ztráta 4let života. Ještě teď mě bolí uši, jak jsem je měla odřené.  Dnes však vím, že vše má svůj důvod.

V určité fázi života bylo mým vyráběním rekonstrukce domku s mým manželem.  Kdo předělával starší dům, rozhodně ví, že nejvíce práce zabere velmi důležitá činnost - přenášení cihel z bodu A do bodu B a (po půl roce) z bodu B bodu C, protože ty cihly se rozhodně hodí, jen jsou zrovna na místě kam se musí složit halda písku. A vrcholem mé tvořivé činnosti bylo nošení kýble s maltou po žebříku, a zaimprovizovat  jsem dokázala jedině tak ještě  při pečení masa v troubě  pro brigádníky.

Pak přišlo první těhotenství, druhé, třetí….mám tři úžasné dětičky, nejstarší je holčička, je jí už 9let a od malinka kreslí a maluje, je velmi nadaná, jejím snem je být malířka, poslední rok, si k tomu přidala slovíčko „úspěšná“ J prostředníčkovi je 7let a také rád vyrábí, veškeré papírové krabičky a ruličky jdou do koše přes jeho pokojíček, tam dostanou jiný tvar a rozměr, loni dostal k narozeninám velké balení lepící pásky a byl z toho úplně nadšený, chce mít továrnu na roboty, letět do vesmíru a být spisovatel, rozhodně myslím, že jako multimilionář a majitel továrny bude mít na to letět na výlet na Mars a napsat o tom knihu.  Nejmenšímu lumpíkovi bude 5 a ten chce být pirátem, nebo lovcem dinosaurů. 

Před 4lety jsme si vzali s manželem velkou hypotéku a koupili si penzion v Jizerských horách. Celková kapacita je 51 lůžek.  V současné době už máme celkem sehraný personál, ale byly doby kdy jsem celý víkend jen povlékala postele, když jsme čekali školu v přírodě. V současné době jsou na mě jen provozní věci, psaní jídelníčků (a i to je fuška, já která ráno nevěděla co budu v poledne vařit k obědu, musím napsat pro 40 lidí jídelniček třeba na 10 dní, včetně svačin.) Dost času strávím v kuchyni, když peču moučníky na snídaně nebo na svačiny.

Nyní uvažuji o rekvalifikačním kurzu na kuchařku, protože už občas vařím a není problém dát péct kuře, či oloupat brambory pro 15 lidí, ale na svíčkovou si zatím netroufám.

Abych nezapomněla o sobě říct - zajímám se o „Věci mezi nebem a zemí“ (tak se jmenuje i můj klub tady na Fleru) měla jsem jako dítě velmi silný zážitek, opustila jsem svoje tělo. Bylo to asi jako útěcha, abych vydržela to co se kolem mě tenkrát dělo, jenže tenkrát v době „temna“ (tak já říkám době před listopadem 89, kdy nebyla žádná literatura) jsem tomu moc nerozuměla, naši mě chtěli odvézt na psychiatrii, protože jako velmi silní ateisti už vůbec nerozuměli co jim vykládám. Naštěstí  mě vzali k jedné léčitelce, která zjistila že mám stejné léčitelské schopnosti, ale to bylo tak vše. Nic mi nevysvětlila, jen jak mám ohýbat lžičky.  Byla jsem jak zvířátko z cirkusu a šokovala lidi jaké dělám na lžičkách uzle…..tak šel čas a já hledala a četla a četla a četla a hledala…..byla to dlouhá cesta. Měla i nějaké slepé uličky, nebo zajížďky, ale dnes už vím že tíhnu k pohanství a čarodějnictví.  

Zajímám se o bylinky.  Přijde mi naprosto magická příroda se svými dary co nám dává, nejdříve jsem si udělala několik masérských kurzů, ale protože jsem neuměla pracovat se svojí energií, dost mě to vyčerpávalo a málem jsem si zničila ruce, hlavně zápěstí, doktoři mi vyhrožovali operací, ale mě pomohla obyčejná cibule!!!....abych mohla léčit lidi bez toho abych ubližovala sama sobě, mám několik stupňů reiki.

Chci se stát i mistrem reiki, abych mohla zasvěcovat a předávat reiki dál, mám i andělské reiki, naposledy jsem si udělala kurz automatické kresby, a byla jsem i na kreslení pravou hemisférou, vykládám karty Lenormand. Díky spojení reiki a znalostem z magie vyrábím Amul-Talis (viz moje zboží) nejlepší jsou ty na míru na konkrétního majitele, na kterého se dokážu napojit a vyrobit přívěšek na klíče nebo na krk, tak aby přinesl to, co se od něj žádá.

Zajímám se o Cestu ženy, což je od mateřství a rodičovství až po souznění s přírodou a navázání na moudrost našich předků, ať už jsou to naše prapraprababičky slovanky nebo keltky či šamanky, souznění z Kolem roku a oslava všech ročních svátků a etap lidského života.

Vyžívám se v drhání, pletení z papíru, výrobu peříčkových náušnic a ketlovaných šperků,

decoupage, výroba suchých vazeb nebo věnců dle ročních období, ráda maluji mandaly,

maluji runy na kameny, dále moc ráda chodím do lesa, sbírám bylinky, bubnuji u ohně, pozoruji úplněk a noční oblohu, tancuji v jarním dešti, ráda čtu, chodím na procházky s naší fenkou samojeda.

Doufám, že Vás i tato naše osobnost zaujala a opět brzy nashledanou!