Jak to jen jinak mohlo začít než tím, že jsem se narodila . A to už hodně, hodně dávno až mi to připadá jak pravěk . Na svět jsem vykoukla v roce 1986 v matičce Praze. Ačkoliv moji rodiče nejsou tvořivě založeni, já odmala projevovala dar vidět svět okolo sebe jinýma očima. S největší pravděpodobností jsem to podědila po svém dědečkovi . Od dětství jsem vášnivou čtenářkou (což moje maminka četla naposledy Káju Maříka a tatík držel v ruce leporelo ). Ale jejich údiv tímto nekončil. Brzy na povrch vyplul můj dar malování. Začala jsem jako dítko chodit do dvou uměleckých škol v Praze. Jenže jak to tak bývá, postupem času je hodně těžké udržet puberťáka doma a výtvarné kariéře jsem dala sbohem. Vystřídala ji poezie, v té jsem našla svou novou vášeň. Avšak ani na ni mi zanedlouho prací nezbýval čas. Poté jsem dlouho nic nedělala. Jenže človíčkovi od přírody obdařeného láskou k tvoření to prostě scházelo. Cítila jsem pocit nenaplnění. Až do chvíle, kdy jsem se v roce 2007 odstěhovala do Kralup nad Vltavou, kde jsem se seznámila se svou jmenovkyní, květinářkou Moničkou . Díky ní jsem v sobě našla odvahu, která vše odstartovala .

S tvorbou jsem začala poprvé v roce 2008 adventním věncem přímo na svůj stůl. A kupodivu věnec se moc líbil a mě to prostě chytlo . Zprvu jsem tvořila jen pro rodinu, pak příbuzné, kolegyně z práce, zákazníky a najednou než jsem se vzpamatovala už jsem odesílala své první balíky pod značkou Modeko  .

Zkrátka ať dělám, co dělám vždy mám nutkavou potřebu se nějak realizovat, nějak ukázat jak svět vidím já a zanechat po sobě a své práci hmatatelnou stopu. K tomu všemu mi teď dopomáhá právě tvorba dekorací. A do budoucna? Kdo ví.... Nedávno jsem objevila, že i šicí stroj by mohl být můj nový kamarád Jednoduše, meze si nekladu. Prostě otevírám náruč všemu novému a těším se výzvám. Což mě vede i k přesvědčení, že bych se přeci jen mohla někdy v budoucnu vrátit opět ke svým velkým láskám, kreslení a focení (mimochodem mé další hobby ). Uvidím, co mi osud přinese.

Vaše Monika Modeko

 A to je on, mého srdce šam... Nééé!  To je právě ten můj onen historicky první adventní věnec a má dekorace vůbec