Před čtyřmi lety jsem objevila krásu látek. Pohltila mě tak, že jsem objednávala, objednávala a objednávala. V tu dobu jsem však také šila, šila a šila. Tašky, peněženky, kabelky, deky. Na mateřské to bylo času - jedna báseň. Teda - do té doby, dokud synek třikrát denně spal. Poté se cosi změnilo. Synátor už spát nechtěl a já najednou měla času méně na šití. Na půl roku jsem uložila stroj úplně k ledu. Ale stejně - zastesklo se. Sem tam jsem objednala látku, která se přidala ke sbírce ve skříni. Meztím jsem se věnovala kresbě na porcelán, protože na to nepotřebuji tolik času.
Něco mi říkalo: "Neboj se, vrátíš se k šití." A ono ano. Před měsícem jedna známá prodávala stroj za velice výhodnou cenu. Stroj, který je někde jinde, než ten můj původní (ten už doma nemám, protože jej koupila jedna moje známá). A najednou mě znovu pohltila radost ze šití. Sice jsou to jenom peněženky, ale proč ne. Jsem ráda, že stále mohu tvořit a ráda jsem se k šití opět , alespoň částečně, vrátila.
Nahlédněte do mého obchůdku, třeba Vás něco zaujme.
Přeji pěkné podzimní dny.
Klára
