Celý život jsem toužila po jehelníčku na ruku, jaký jsem znala z prvorepublikových filmů, kde jím byli vyzbrojeni zaměstnanci nejprestižnějších krejčovských salonů, kteří se elegantně pohybovali ať už kolem svých zákazníků nebo u krejčovských panen a za šicími stroji, a jejich špendlíky byly stále s nimi. Narozdíl od nich se u mne při šití neustále tvořily pichlavé hromádky na všech místech mého tvoření. Především tam, kde jsem je zrovna nepotřebovala. Letos konečně dozrálo v mé hlavě přesvědčení, že je třeba s tím něco udělat. Při svých nákupech jsem ale nikdy na žádný  náramkový jehelníček nenarazila, tak mi nezbylo, než si jej vyrobit sama.

Jako lůžko jehelníčku, které chrání ruku před nedobrovolnou akupunkturou, jsem zvolila širší uzávěry od plastových obalů džusů a mléka. Pravda, v době, kdy jsem tento materiál shromažďovala, se kompletně změnilo moje nákupní chování - místo posuzování kvality, příchutě a koncentrace ovocných nápojů, byla pro koupi důležitá především barva a velikost vršku lahve.Vzhledem k chřipkové epidemii, která v naší rodině právě probíhala a vyžadovala zvýšený přísun tekutin, jsem měla materiálu ke tvoření dost během několika málo dní.

Pak jsem se poprvé v životě pustila do 3D plstění. Musela jsem vytvořit "krtčí hromádky", které dobře zapadnou do připravených víček. 

No a v této chvíli již nastala ta kreativnější část celé akce - výběr barevného ladění jehelníčku. Bylo třeba zkombinovat gumičku (nebo pruženku) na ruku se stužkou, kterou se oblepí obvod víčka, a barevná rouna pro dozdobení uplstěné "hromádky".

 Tentokrát to vyhrála růžovofialová "holčičí" kombinace:

 A plstíme a plstíme... Průběžně kontrolujeme, jestli nám hromádka sedne do víčka.

   Až máme uplstěno, proděravíme víčko (směrem z vnější části dovnitř, aby v kontaktu s rukou nedrhly vzniklé otřepy). Poté ustřihneme gumu (cca o 1,5 cm delší, než je obvod ruky), gumu zahneme, sešpendlíme tak, aby obvod seděl, a přišijeme k víčku.

A nyní už nezbývá než nažhavit tavnou pistoli a upevnit plstěný kopeček do plastového lůžka a boční stranu opatřit barevně ladicí stužkou (tu na konci předem zahneme a záhyb slepíme, ať je vše pěkně začištěno). 

Hotovo...

Postřehy a doporučení:

Není od věci mít po ruce jehelníčky dva: jeden na špendlíky a druhý na jehly, jinak je v tom strašný chaos... aspoň u mě tedy ano...

Molitan pod právě plstěným kopečkem není jen taková samoúčelná zbytečnost.

Dbejte zvýšené bezpečnosti při výrobě: plsticí jehla píchá a tavná pistole pálí!

Pokud nemůžete najít barevně vhodnou stužku, dopručuji vyhledat velikonoční tatárky mužských členů domácnosti - obsahují často velké množství skvostů...

Vždy před odchodem z domu zkontrolujte, zda jste si jehelníček sundali - ne každý je obeznámen s funkcí tohoto náramku a můžete budit nežádoucí pozornost.

 Anebo s ním klidně choďte všude...