Předminulou sobotu, jak jsme s Hypacudou vyráběly tu naši knihu  (tedy ... ehm ... Zuzi II. vyráběla, my jsme byly spíš poradní sbor), přišla řeč na ledacos.

I na torzo.

Takovou tu věc, jak se na tom fotěj trička, když není po ruce vhodná modelka a tvůrkyně sama chce zůstat decentně v pozadí.

Jo, taky jsem si ho pořídila; musela jsem: Štíhlounkou a pohlednou dceru, která se momentálně opětovně nachází ve stavu silného zabejčení vůči krkavčí matce (mně, prosím - lehce se ukláním), rodině a světu vůbec, fotit nelze, asi by se trošku mračila, a já tedy neprodejnost riskovat nehodlám.

A na sebe nenarvu ani XL, ani L, a už vůbec ne S, žejo, tak co mi zbejvá.

Objednala jsem si první torzo, co mi na netu padlo pod ruku.

Vypadalo dobře, normálně, cena lidová, tak šup s tím do košíku.

Přišla mi krabice, velká, s prominutím, jako kráva.

Po rozbalení jsem se nestačila divit:

Nevím, jak to dobře popsat, protože Hypacuda to taky hned nepochopila, musela jsem ji odvléct k autu, kde milé torzo už pár dní spočívalo. 

Prostě - skořápka.

A ještě ke všemu jenom zepředu.

Nahoře hák na pověšení.

Představovala jsem si vymakaný ženský tělo, na kterým mý trička udělají štěstí, a ono tohle!

A ještě problém s odvozem domů, protože balík mi přišel do práce.

Krabice jako kráva vyhozena, zabalit nebylo do čeho, tak nezbývalo, než milou nahotinu popadnout a jak ji svět stvořil ji transportovat.

Přely jsme se se Zuzi II., kdo se toho ujme, protože ať se to popadlo jakkoli, vypadalo to, že si člověk nese domů nafukovací pannu k erotickým hrátkám.

Nakonec jsme ji, pod rouškou tmy, hodily do kufru auta, a tam s námi jezdila až do oné soboty, kdy jsem ji ukázala Hypacudě. (S trochou černýho humoru a nadsázky by se dalo říct, že jsme to vozily v kufru jako tělo, k němuž hledáme vhodnou přehradu.)

Znalecky se na ni zadívala, a prohlásila:

"Je to ... divný. Je. Ale ... hele ... zase má tó ... pohlaví."

"No a?"

"No kdybys třeba dělala spodní prádlo".

Já ale ke vší tý smůle spodní prádlo nedělám.

Ač si troufnu na lecjakou činnost, to už je nad mý síly.

(To by to, milé dámy, vypadalo. To byste asi čubrněly, kdybych vám spíchla plavečky! )

Nakonec jsme se Zuzi II. využily další roušku tmy a přenesly jsme torzo domů.

Pověsila jsem ho v obýváku na knihovnu.

A visí tam dodnes.

A na prsa, pyšně vztyčená k nebi jako silikonový implantáty od nejlepšího chirurga, se potichoučku snáší prach ...