Rok uběhl jako voda a další abilympiáda (přehlídka schopností a dovedností zdravotně znevýhodněných) a s ní spojené přípravy se blížila a blížila. Přišel den odjezdu, abilympiáda proběhla a dnes už nám zbývají jen vzpomínky. Ani se nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Letošní abilympiáda byla jubilejní dvacátá a konala se jako tradičně v Pardubicích

Abilympiádě předcházela pečlivá příprava klientů na soutěžní disciplíny, která kladla nároky kromě klientů také na jejich vychovatele a klíčové pracovníky. Všechno se však zvládlo a klienti a pracovníci mohli mít pocit, že udělali vše, co je v jejich silách, aby na abilympiádě důstojně reprezentovali.

24.5.2012 nadešel den D - den odjezdu do Pardubic. Na nádraží jsme se všichni sešli ve stanovený čas. Na nikoho se nemuselo čekat. Zní to až pohádkově a trošku nudně, ale je to tak. Do odjezdu jsme měli ještě chvíli,  a tak jsme příjemně konverzovali. Přišel čas přesunout se na rychlík Brno- Pardubice v 15:40 hodin. Rozloučili jsme se s rodiči klientů, slíbili, že se v neděli v pořádku vrátí a odebrali se na nástupiště.  Paní Panovská řídila usazování klientů na místa daná čísly na místenkách.  Všichni jsme se usadili, nikoho a nic neztratili a mohlo se vyjet. V příjemném hovoru a za přispění různých pochutin cesta do Pardubic rychle utekla.

V Pardubicích jsme chvíli čekali na autobus, jenž nás měl odvézt na ubytování, které bylo letos poprvé v hostelu Trim na Semtínské ulici. Autobus  přijel o chvíli později, ale přijel, a mi jsme nastoupili.  Během cesty  jsme se dobře bavili, protože jsme přesně nevěděli  , která zastávka je Trim a jeli jsme dost dlouho, dělali jsme si legraci,kam nakonec dojedeme a kde budeme spát. Vše dobře dopadlo – vystoupili jsme u hostelu  a abytovali  se. Pak následovala válečná porada ohledně dalšího dne . Klienti i mi jsme šli spát, protože jsme byli po cestě unavení.

Druhý den jsme se probudili do krásného, trošku chladného rána. Pan řidič, který nás měl odvézt do soutěžní arény měl půl hodiny zpozdění, ale nám to neubralo na dobré náladě.  Pojedli jsme chutnou snídani , někteří se odebrali  soutěžit a někteří na doprovodný program. Doprovodným programem byla příjemná procházka do města spojená s nákupy čeho jiného než perníku. Odpoledne se opět neslo ve znamení soutěží a doprovodného programu. V doprovodném programu vystupovali orientální tanečnice (paní Hlobilová je nazvala orientační) , asistenční psi  a ještě mnoho jiného, zajímavého.

Den utekl  a než bys řekl švec, byl zde poslední soutěžní den abilympiády. Tentokrát jsme na snídani dorazili pro změnu hodně brzy a tak jsme chvíli jen tak cvičili a blbli, bylo to moc fajn. Dali jsme si perníček a jogurt a šli sledovat doprovodný program nebo soutěžit. V doprovodném programu opět vystupovali psi, byla zde lezecká stěna, venku trenažér- zkrátka o zábavu bylo postaráno. Zapomněla jsem také zmínit krátký relax mezi obědem a vyhlašováním výsledků, který všem přišel opravdu vhod. Za něj jsme vděční paní Panovské.  Naše celkové skóre na letošní abilympiádě bylo dvě zlaté a několik stříbrných a bronzových medailí.

Celá abilympiáda proběhla zdárně bez nějakých zmatků nebo zranění, jen Radka Pohanková nešťasnou náhodou odjela do Brna o den dříve a Patrik Pavelka nemohl poslední den najít doklady.  Vše se ale v dobré obrátilo a mi si užívali cestu domů do Brna. Také  svatý Petr jako by nad námi držel patronát, protože počasí nám nemohlo vyjít lépe. Zkrátka celá abilympiáda nemohla vyjít lépe. Vzpomínky, které nám všem v hlavě zůstali,  jsou nade vše poklady světa a peníze.

Já sama za sebe mohu napsat asi tolik: Nemohla jsem uvěřit tomu, že ten rok opravdu utekl a mi jsme opět tu na abilympiádě. V duchu jsem za to vyjádřila díky tomu nahoře nebo náhodě, ať si to každý nazve, jak chce.  Zkrátka můj první dojem byla vděčnost. Druhý dojem byla úleva, že mám všechny ty přípravy, které padly na má bedra za sebou a že vše proběhlo beze zmatků. Další dojem byl pocit štěstí, že mohu být s ostatními na abilympiádě, užívat atmosféru, krásné město a procházku s kolegyní. Pardubice jsou podle mě opravdu krásné město, plné zeleně, kam bych se  mohla klidně vracet častěji. Tu krásnou atmosféru a pocit klidu, pohody, vybočení ze všedních dnů mohu jen těžko popsat. Když se vyhlašovaly výsledky, klientka Lucinka, která vyhrála letos poprvé medaili, běžela jako o závod na pódiu pro cenu a měla opravdovou, nelíčenou radost. Tehdy mi došlo, proč vlastně na tu abilimpiádu jezdíme. Na závěr jen vyjádřím přání, abychom se příští rok opět všichni sešli v Pardubicích na další abilympiádě.

Za Sdružení Filia

Marie Graciasová

Administrativní pracovnice