Zamilovala jsem se.Byl to proces pozvolný, skoro plíživý. Když jsem v roce 1991 v Zurichu navštívila svou kolegyni psycholožku a psychoterapeutku (před jejich odjezdem v roce 1980 jsme obě myslely, že se vidíme naposled), ukázala mi obsah svých kapes v pracovním saku. Byly tam na pohled krásné a na omak moc příjemné  kamínky.Stáňa se mi pokoušela vysvětlit,  jak jí a jejím klientům pomáhají  zvládat stálý stres. Pochopila jsem z toho vlastně jen to, že se jí líbí a "že jí i ostatním je s nimi prostě dobře". Pak mě moje kamarádka vzala na každoroční veletrh kamenů, který se v Zurichu právě konal.

Byl to pro mne úžasný zážitek a nebýt pod dohledem, nevím, jak bych po východu z kouzelného zámku dopadla.Procházely jsme několika místnostmi nabitými jak hotovými šperky,tak pulty s kameny určenými k dalšímu zpracování. Nic jsem tehdy nevěděla o tromlování, výrobě kabošonů a jiných zázraků. Stáňa mi ještě tam pověsila na krk šňůru citrínů a pak ještě ametystů. Připadala jsem si jako královna.

Postupně se také u nás v Praze začaly přímo na ulici objevovat stánky s krásnými kameny a já jsem se skoro vždycky alespoň na chvíli zastavila a občas si i nějaký koupila. Koupila jsem si také knížku, pak druhou a začala se pomalu propadat do toho,čemu se říká závislost. Naplno u mne propukla, když jsem  tady na Fleru objevila  lidi, kteří se zabývají výrobou šperků  nebo prodejem minerálů jako materiálu k tvoření. Při zpytování své osobní historie jsem si vzpomněla na první impuls z doby, kdy mi bylo tak 5 - 6 let. Tehdy jsme se občas z malebného městečka Železnice u Jičína vydávaly s partou dětí na lov ke Kozákovu a nikdy jsme nepřišly s prázdnou.

Nedokázala jsem už svoji minerálománii utajit. Mezi mými přáteli a známými mimo Fler se to rozkřiklo natolik, že jsem od nich dostávala informace, kde se co koná, co je kde k dostání a začala jsem - mezi nimi - platit za odbornici. Musela jsem si rychle přiznat, že k ní mám opravdu daleko. Také si však uvědomuji, že můj zájem už je tak velký, že by byla škoda odbýt vše povzdechem, že stejně nemám šanci....

A tak , když se mi dostal do ruky první botswanský achát, rozhodla jsem se, že se budu zaměřovat jenom na tyhle kameny s nádherným bílo-šedo-černým vybarvením. Ale přece jen jsem nemohla odolat ani jiným achátům. Jsou to kameny natolik různorodé svými barvami a jejich kombinacemi, tvary ke kterým vybízejí své zpracovatele... Navíc jejich pověst, v čem všem dokáží člověku pomoci ( jen namátkou je to udržení  pohody,dobíjení energie, pomoc při dokončování obtížných úkolů....) rozhodně má něco do sebe.

Tak jsem se rozhodla začít prakticky. Opatřila jsem si "na své poměry" a pro začátek celkem slušnou zásobu červených, modrých a černých achátů.Chci se na ně maximálně zaměřovat ve své další tvorbě a tak dělat radost sobě i svému okolí. Ráda se o ně ale podělím i s dalšími zájemci.