Předvánoční čas vnímá a prožívá každý z nás jinak. Někomu stačí ozdobit větve ve váze či okna, jiný dává na odiv své znalosti elektrotechniky a zahalí celý dům do spleti kabelů a žárovek. Pochválen buď ČEZ.

Pro mnohé  je to období  nákupních horeček, pečení cukroví a dlouhých seznamů. Jen aby se všechno stihlo a na nic nezapomnělo. Pár dnů před svátky z toho blázince šílíme a přejeme si, aby už byly za námi. Pro mne , a je to už hezká řádka let, bylo předvánoční období spojeno s rampouchy na střechách, přívaly sněhu , bruslením na blízkém rybníku a tajném ujídání napečeného cukroví. Nepamatuji si, že by u nás někdy byl adventní kalendář. Jeho příchod jsem tak nějak zaznamenala až u svých dětí. Když je jejich babička začala zásobovat čokoládovými kalendáři. K mojí " radosti" v  hojném počtu. Na Dědu Mráze jsem byla tak nějak zvyklá, ale když přijel na kamionu od Coca-Coly samotný St. Claus, to už byla silná káva. Tohle prostě do „mých“ vánoc nepatří. Při rozhodování,  zda ušít  adventní kalendář nejen pro své blízké, ale i do svého obchůdku  zde na Fleru, věděla jsem přesně, o čem musí být. Chtěla jsem ,aby na něm bylo  něco z  mého  dětství. Česká krajina s chaloupkami pod noční oblohou a všechen ten klid ,který mi utkvěl v paměti.

První kalendář už má svého majitele.Sice se teprve učí chodit,ale vím jistě ,že pod mými „Chaloupkami“ stráví většinu svého dětství.

Ve druhém jsem chtěla zachytit to tajemné kouzlo zimní noci plné hvězd,střežících klidný spánek malé české vesničky.Na kolik se mi to podařilo,můžete posoudit sami.

Přeji, Vám všem,příjemný předvánoční čas.

Tyto chaloupky už čekají na svého malého majitele.