V sobotu sem sa konečně pustila do adventní výzdoby. Pěkně sem si to načančala, uvařila kafé a kochala sa tú krású. Vtem sem si všímla, že  blbinky na poličce by chtěly trošku posunút.

Už sem to měla tak, jak sem chtěla, dyž bác! Košíček, v kerém mám nasušené růžové lístky, zahučel do rožku za stolek. Jasné, néni nic snazšího než ten stolek odtáhnút a je to.

Enomže to néni obyčejný stolek, je udělaný ze starého šicího stroja a na něm si lebedí stádo porcelánových slůňat. Než bych to všecko pozdělávala a zaséj dala na místo, tož by kafé bylo studené. A tož sem dostala nápad.

Prostrčím ruku tú ďúrú, co je po šlapátku a bude to. A taky sem to hneď udělala. Košíček sem vytahla, ale ostaly tam ty lístky. A tož sem si donésla vysavač a chtěla to povysávat. Enom sem sa nemohla dostat až úplně do rožku, tož sem tú ďúrú prostrčila hlavu a potém aj rameno.

Dyž sem z tama chtěla vylézt, tož sa stolek zakymácel a sloníci začali zlověstně cinkat. Volala sem o pomoc, ale šecko marné. Béleš, ten chrápal navrchu u televize a Bélešek seděl se sluchátkama na ušách u počítača. Aha, měla bych nejak vypnút vysavač, snaď mňa uslyšijú.

A tož sem kopala nohú, abych si nejak ten vysavač přitahla. Jediné, co bylo, že tým mojím řevem sa probudil můj zvěřinec, kerý chrněl na křesle. Čiki si myslela,že mě má vyzut ponožku, a tož mě ju začala trhat z nohy. ,,Čiki, běž pro pánečka, štěkej u dveří", posílala sem ju.

Ale ju víc zajímal můj palec, do kerého mňa hryzala. Kocúr Matýsek sa protahl škvíru okolo zdi a začal mně umývat. No já sem sa nemohla ani hnút, aby nepopadali tí moji sloníci. A tož mňa Matýsek důkladně olízal a při tem blahem enem vrněl. A já jak sem trošku mávala rukú, tož sem hadicú od vysavača škrábla na topení.

A to byla moja záchrana! Tak dlúho sem škrábala na topení, až Bélešek šel zbudit taťku, že nám nejak hrká v topení. A dyž sešli ze schodů do hale, ostali stát jak solné slúpy. Viděli, jak z pod stolku čúhá moje pozadí a třepetající noha, po keréj už chňapá štěkající Čiki.

"Co tady děláš?" ptal sa hlúpě Béleš. "Ná vidíš, vysávám." "No tož za tú dobu, tos už mohla mět povysávané aj u sůsedú." "Ty chytrý, rači vypni ten vysavač a vytahni mňa."

A včíl to začalo" obá mňa chytili za nohy a začali se mnú casnovat. "Ježišmarjá, nééééé," ječela sem, "rozbijete slony!"

Tož slony začali odhazovat na křeslo a já sem zaséj řvala: "Esli ich rozbijete, tož vás zabiju."

No a můj zvěřinec šel ty slony honém kontrolovat. Po dlúhéj době mňa konečně vytahli a ten můj kocúrek mně honém ukázal, jak sa tú dírú dá prolézt. Dyž Béleš viděl teho kocůra, tož mě dal dobrů radu.

"Víš co, mamko? Necháj si narůst takové fúsa jak má Mates, abys příště věděla, kde sa vlezeš."

Ale to už honém utěkál pryč, protože moc nechybělo a letěl po něm ten najvětší slon.