Tak tohohle anděla jsem nedělala já.  Ne tedy, že by mne nestál vůbec žádnou práci, ale rozhodně neleželo vše na mých bedrech. Není totiž nad to umět práci rozdělit. A tak jsem jí velkou část nechala na zákazníkovi.

Tak tedy: Nejprve jsem připravila návrh a model z papíru. Pak jsem pro anděla nachystala z keramické hlíny desku, hlavu, šatičky a svatozář. No a pak už přišel na řadu zákazník, přesněji zákazníci - tatínek s dvěma malými kluky. Všichni totiž chtěli zanechat v hlíně svůj otisk - a to doslova. Kluci do syrové hlíny otiskli své dlaně a dali tak andělovi křídla. Tatínek otiskl své palce jakožto nožičky a pomocí nehtů napsal datum. Větší klučina zvládl stejným způsobem roztomilý andělský obličej a pak všichni dohromady svými prsty ještě ozdobili šatičky. A anděl - jejich společný dárek pro maminku - byl téměř hotov. Ještě ale potřeboval trochu mojí péče, aby schnul pěkně pomalu a nezkroutil se, poté ho čekal výpal, pak ještě barvení a druhý výpal. Doufám, že mamince kluků udělal radost.

Musím přiznat, že mi anděl za tu dobu docela přirostl k srdci. Pouštěla jsem ho do světa jen nerada. Ale zkuste polapit anděla! Tak jsem si ho aspoň vyfotila a rozhodla se o něj podělit s Vámi. Blíží se přeci andvent...