Při malování často jedním okem koukám na televizi. Je to ta nejlepší ochrana před prokrastinací, zejména když mě tisící pětistý patnáctý orosený čtyřlístek už zrovna umělecky nenaplňuje (bohužel jsem zatím nevymyslela nic, co by šlo tak na odbyt, takže vděčně jedu jako dráha).

Dnes jsem úplně náhodou náhodou našla v iVysílání film Vatel s Umou Thurman a Gérardem Depardieu a myslela si, že to bude jen taková nenáročná kulisa. Nakonec jsem na neuvěřitelné opulentní radovánky připravené geniálním kuchařem a mistrem zábavy Francoisem Vatelem pro krále Ludvíka XIV. koukala s otevřenou pusou a nehybným štětcem v ruce.

Hlavou mi nejdřív vztekle šla úvaha, jaké zázraky dokázali bez elektřiny v 17. století, a člověk o čtyři století později nesežene řemeslníka schopného a zejména ochotného vymalovat byt po vytopení a přilepit dlaždice po jiném fušerovi. Jenže pak mě vedle úžasných kostýmů, výtvarných záběrů a neuvěřitelných scén chytl i děj. Za čtyři století jsme sice řemeslně upadli na úplné dno (i když řemeslníci sloužící současným majetným vládcům možná nejsou ze 4. ligy ochotné po velkém přemlouvání a klečení na kolenou vstoupit do paneláku), ale jinak řešíme pořád to samé. Opulentní radovánky na dluh, neúctu k životu obyčejných lidí, řitní alpinismus a schopnost udělat cokoli pro peníze, prestiž a vzestup na společenském žebříčku. Jen tyhle nechutné hry hrajeme v jiných kostýmech, s jinou výpravou a mnohým stačí kobliha a pár stovek k důchodu, aby přestali přemýšlet o morálce a o hodnotě svobody.

A také, že vlastně všechno je jen fraška. Třeba můj oblíbenec Depardieu (díky jehož mistrovskému Jeanu Valjeanovi jsem se několikrát neúspěšně pokusila napravit šmejda důvěrou) dokáže lásku ke svobodě zahrát tak uvěřitelně, že člověk posléze neuvěřícně kouká na jeho objímání s Putinem a obdiv k Bělorusku.

Pak jsem si přečetla komentář, že film je tak trochu o ničem. O ničem?! Svoboda, bezcitnost, bezmoc, rozmary a nabubřelost mocných jsou nic? Z filmu mi bylo tak úzko a hořko, že jsem navzdory pekelnému vedru musela vyrazit na kolo. Vzpurný kozoroží anděl, který se toho dne narodil, chytil podobu Umy Thurman, ale kvůli mým nekonečným vylepšovacím plastikám o ni opět přišel.

Věřím, že bude mít v sobě sílu čelit všem nástrahám usilujícím o svobodu jeho budoucí majitelky.