Růžová, bílá, holčičí a snivá ...

... nálada přišla. Ruce zajely do skříně, vytáhly zbytky a zbytečky pečlivě schraňované a fantazie náhle dostala andělská křídla. Nápad, který přiletěl předloni s novými látkami a provedením dostal nový rozměr a hle! Předvánoční anděl dostává svou tvář

Jak krásně mi bylo, když jsem  se s ním piplala. Samet a bavlna, stuha a zlatá. Rolnička, ta musí být.

A mláďátka? Jak by smet! Levandule se v malých andělských pytlíčkách rozvoněla.

Smáli se na mě, kamarádíčkové a já jim musela udělat tetu!

Teta se črtá na papír, hle! Šablona má konečně správný tvar.

Skládám kousíčky látek k sobě tak, aby co nejlépe ladily?a tetička slečinka andílková má parádní šaty. Tak ještě zapínání, obličejík, vlásky a ucha k tašce a už se na mne směje, parádnice. Cinkátko do ruky a jdeme koledovat.

Co na tom, že je 3.září. Uzávěrka časopisu se blíží. Vánoce mi vzdáleně zvoní v uších, a tak mě napadá, že je potřeba ještě perfektní obal na mikuláškou nadílku. Ruce opět sahají po sametu, pravda, s manšestrovou manžetou se trochu peru, ale korálky mi mé příkoří odlehčí svou krásou, když je všívám doprostřed hvězd...