Chodím za ní,kdykoli jsem v Praze.Vždy má čas,trpělivost vyslechnout mé stesky,starosti,problémy... A vždy potěší,poradí a dodá sílu.Dnes má sice svátek,ale dostanu se za ní až příští týden.Nevadí,je stále doma a ví,že zase přijdu na kus řeči.

Ten zlověstný stín se se mnou táhl od podzimu.Copak jsem si mohla dovolit jít na operaci před vánocemi?V době kdy jsou největší trhy v roce,ne to prostě nešlo.Uprostřed spousty práce občas zahryzal červ pochybnosti:"...nebudou to poslední vánoce?"V pondělí jsem se dozvěděla výsledky z histologie.V pořádku.Člověk,jako by se po této zprávě znovu narodil.

Gynekologické oddělení v nemocnici Motol mohu jen chválit.Prvotřídní péče,laskavý,citlivý přístup.Ale pořád je to jen nemocnice a tam raději ne.Kdosi jednou řekl,že každý člověk ve zbytečné depresi,prudič a věčný nespokojenec by si měl projít nemocnici,případně tam pár dní strávit... aby si  uvědomil prosté,životní hodnoty.

Příští čtvrtek jdu za Anežkou.Až u ní v kostele uvidíte kytičku levandule,tak to je ona.Moje Anežka a musím ji poprosit,ať myslí a pomůže paní,která se mnou byla v nemocnici na pokoji a výsledky z histologie dobré neměla.Moc hodná paní a milující babička.Řeknu Anežce,že vnoučátka ji moc potřebují.