Lidé vždy žili přirozeně se zemí, byli na zemi závislý a využívali jejich hojnosti, ale také si ji vždy vážili a pečovali o ni. Moudří a kněží domorodých národů vždy učili, že člověk je pouze částí celku, že patří zemi a ne ona jemu. V dnešní době se tyto myšlenky označují jako religiózní a byly zařazeny do šuplíku, nebo chcete-li škatulky „pověry“. Kmenové národy Evropy, však neměli ani slovo pro náboženství, jejich duchovní život byl zcela spontánním způsobem jak vyjádřit pocity člověka a souznění s přírodou.
Příchodem organizovaných, mezinárodních náboženství se tyto věci změnily. Tradiční duchovní život byl znásilňován a jeho potenciál manipulován a zneužíván k tomu, aby několika jedincům obstarával moc a bohatství. „ Duše člověk, její vnitřní les, byla zaprodána a uvržena do řetězů dřív, než společnost začala vnější les vystavovat řetězovým pilám a kupčení.“ Již staří Římané své kolonie vykořisťovali a vykořisťování je samotným smyslem kolonií. Vedle ekologických katastrof, kolonizátoři za sebou zanechávali sociální a duchovní chaos. Víc než vykořeněné lesy za sebou zanechávali vykořeněné lidi a celá společenství. Kmenové vazby se zemí byly násilně zpřetrhány. Lidé se od svých utlačovatelů naučili myslet jen ve svůj prospěch a jít za blahobytem, mocí. Druidizmus, který duši zejména mocných držel na uzdě a v rovnováze, byl vyhlazen a nahrazen chtivostí a jinými duševními poruchami.
Mnoho lidí se domnívalo, že naději jim skýtá křesťanství. Křesťanství však začalo lidi učit znesvěcování země a šířilo filozofii, která povzbuzovala ke znásilňování země. Vlna zhouby a bolesti nejprve prošla lidskou duší, než se navenek přehnala po zemi. Věci a myšlenky, které byly pro stovky generací nepředstavitelné, pomalu prosakovali do mozků lidí. Narůstající materialistické vidění, které les nakonec proměnilo v dřevěnou hmotu a svatyně v továrny.
Křížová tažení křesťanské církve proti stromům, zejména pak proti posvátným stromům, nenachází sobě rovné v celých dějinách. I v jiných dobách z důvodu válek byly poškozovány posvátné hájky, ale nikdy se nevyskytovala taková řevnivost , nenávist a dlouho trvající posedlost. Byl to Martin, biskup z Tours, který v Galii ve 4. století započal smutný zvyk ničit z náboženských motivů posvátné hájky. Jak ubohé, hlásat víru boží a milost boží a přitom ničit výtvory boží. Nenapadají mně jiná slova než znásilnění víry. Pro jednu víru zničit co tak dlouho rostlo a bylo uctíváno. Tím začala doba temna pro spoustu posvátných hájů a stromů a znásilňování pohanských svátků, které byly převzaty křesťanskou vírou a prohlášeny za křesťanské svátky. Ničení posvátných hájů a stromů trvalo až do 14. století. Poslední zmínky o tomto barbarství křesťanské církve najdeme z roku 1386, kdy Yagello, velkovévoda litevský přijal pro svoji zemi křesťanskou víru a nechal pokácet posvátné hájky.
Ale nejosudnějším počinem církve je klín, který vrazila mezi člověka a přírodu, který razil cestu pro nezřízený výprodej přírody a jejích pokladů. Tento proces trvá do dnešních dnů a dochází k ničení přírodního bohatství ve velkém. Vždyť denně z naší planety zmizí nějaký živočišný nebo rostlinný druh, jen proto, že z důvodu vidinu zisku dojde ke zničení jeho přirozeného prostředí. Jak ubohé počínání člověka, který o sobě říká, že je králem tvorstva. Možná je králem tvorstva, ale tím nejhorším hospodářem jakého naše planeta měla. Pro hrstku pomíjivého třpytu lidstvo ničí svou zemi, která ji stvořila. A kde vše začalo? ……………………