Tuhle se kdysi ve zlatnictví nedaleko mého obchodu přemnožili pavouci. Byl to zvláštní druh pavouků, které tam přinesl obchodník se zverimexem, a protože se vracel z túry dalekých cest a zde se zastavil během návratu, nestihl si je u sebe ve skladu odložit a lahvička, uvnitř které jich bylo jako mravenců v mraveništi, se při vyndání peněženky vysunula z kapsy a než se překvapený cestovatel a prodejkyně vzpamatovali, prasklá láhev byla prázdná i s prodejnou. Po zákaznících se jen zaprášilo.

Jako hejno švábů se hnědé mračno rozprostřelo po kachelnaté zemi. To už jak prodejkyně, tak i cestovatel, vyběhli z obchodu také. Než přišli deratizátoři, tak tím, že se mezi pavouky strhl gladiátorský souboj o potravu, tak ti, jenž jeden druhého snědli, vyrostli do rozměrů nejprve čivavy a posléze retrívra. Celý dřevěný domek se pak obalil umělou přikrývkou připomínající cirkusový stan. Do vyřízlého kruhu u pootevřeného hlavního vchodu zajištěného řetězem, kde mimochodem již čouhalo nožek připomínající odporný keř, se zasunula roura. Řetěz pod náporem nožek divně praskal a tak se přišroubovaly další dva.

Po týdnu pumpování plynu se obchod z pestrého gumového oděvu mohl slavnostně opět odhalit. Řetězy se odjistily a dva válečníci s noži pomalinku otevřeli dveře dokořán. Kromě pavouka, který se hnutím dveří seschle odloupl ze stropu a spadl mrtvý na zem, jako když z náruče vyklouzne kapr a plácne na podlahu, zde nebylo pohybu. Jako odměnu pro deratizátora vybrala zlatnice jeden z fajnových kamenů, který svou cenou předčil jeho průměrný plat. Ten se potom zjevil u mne na skříni, čekající na svého majitele.