Bylo-nebylo v jednom klubu..... přišla mezi nás nová paní ... slovo dalo slovo, paní si přála soupravu šperků ... a pak se jen tak mezi řečí zmínila, že má doma krabici korálků snad po prababičce ... snad z první republiky či snad starší ... a jestli prý je nechci :-)) 

Musela jsem se štípnout do ruky, jestli se mi to náhodou nezdá 

Když u nás po pár dnech zazvonil pošťák, tak mi došlo, že fakt nezdá.....

A pak už jsem jen vzdychala nad tou křehkou, věkem jen málo poznamenanou nádherou..... 

K tomu všemu jsem dostala ještě foto nádherné bělovlasé dámy, které všechny korálky patřily a přání "udělej mi z nich něco, co mi ji bude připomínat"  - byla a jsem dojatá, dotýkat se jich je tak nádherné, vědět komu patřily .... "babička" mi připomíná mou vlastní prababičku, o to bude práce příjemnější a nabitější vzpomínkami....

Takže teď už vím přesně, jak vypadá Ježíšek - žádné mimino v peřince, ale Míša je to....

  Míšo, děkuji moc, nesmírně si toho vážím  

A teď se tou křehkou krásou pokochejte spolu se mnou.....