Ve svém posledním blogu jsem si postěžovala, jak těžko se mi žije bez internetu a bez Fleru. Teď už má dušička našla trochu útěchy, konečně nám přišel modem a mně se ho povedlo úspěšně zapojit. Dneska možná budu moc osobní, ale kategorie se jmenuje osobní zápisník, tak snad je to v pořádku...

Na Fler jsem přišla úplně náhodou, zato v pravý čas - tedy pro mě. Prožila jsem dost ošklivý rok a nějakou dobu jsem přešlapovala na místě a neměla nic, čím bych obohatila svůj zpackaný život. Fler mě z toho nijakého hnusu v podstatě zachránil, protože jsem se začala znovu zabývat něčím, co mě vždycky bavilo, ale dlouho jsem se přesvědčovala, že na to nemám čas. Teď můžu tvořit do úmoru, a co neunosím, to zkusím prodat. Co neprodám, můžu rozdat...

Nejsem jediná, kdo aspoň ze začátku trávil možná víc času na Fleru než svou vlastní tvorbou. Z toho mě ten internetový výpadek trochu vyléčil, i když blogy a kluby mě baví pořád.

Ale z posledních událostí tady je mi dost smutno. Vůbec se k tomu všemu nechci vracet, vlastně bych tento blog psala asi o něčem jiném, kdyby Admin neukončil včerejší diskusi pod jiným blogem. Když jsem si s určitým časovým odstupem četla, co se tu všechno dělo, nejdřív jsem se hrozně chtěla zapojit, i když se mě to vlastně vůbec netýká. Minulý týden jsem napsala příspěvek do diskuse, ale omylem jsem si ho vymazala a už jsem neměla čas to psát znovu. Nejdřív mě to štvalo, ale teď jsem za to ráda, protože jsem ze všech těch příspěvků leccos pochopila a dost si rozšířila obzor vnímání Fleru. Za to děkuji všem zúčastněným, ať už stáli na té či oné straně pomyslné barikády. A myslím to vážně.

Navíc - když se na to všechno podívám v souvislosti s tím, co mám za sebou, napadá mě jediné: malichernost. Malicherní jsou jak ti, kteří tady "brblají," tak ti, kteří jim to brblání vyčítají. Malicherné jsou často i předměty onoho "brblání." Jsme tady parta (pravda,poněkud početnější) lidí, kteří rádi tvoří věci, které jim připadají pěkné a zajímavé, máme úžasnou možnost si vyměňovat názory, poznatky, tipy (tak trochu jako facebook pro tvořivé)... A my si to akorát kazíme. Už několikrát se mi stalo, že jsem se připojila k něčemu dobrému a ono to šlo krátce poté do háje (nikoliv mou vlastní vinou, prostě to tak vyšlo). A teď se moc bojím, aby se to nestalo znovu. Mně osobně Fler hrozně moc dal a já bych chtěla jednou aspoň část vrátit, tak doufám, že budu mít příležitost...

Jak jsem už jednou napsala, nechci se vracet k nedávným nepříjemnostem, tak prosím ty, kteří by měli chuť můj blog bez servítek kritizovat či tady rozpoutávat další diskuse na stejné téma, napište mi do vnitřní pošty (já ráda odpovím) nebo si to nechte tentokrát pro sebe... Ať není smutno dalším lidem...

Děkuji za pozornost a přeju vám všem, aby se vám tu pořád líbilo a dobře se vám tvořilo. A ať vám není smutno!