Dneska jsem došla popřát všeckým Josefkom k jejich svátku. Vím, že teď už sa ani ten Josefek neslaví tak jak dřív. Ono tych Josefků nejak ubývá, dyť v porodnici a ve školce je to samý Patrik, Tobiáš, Tadeáš a dobrého českého Josífka aby s lupú hledál. Ale oni zaséj dojdú do kursu.A zaséj chlapi budú 19. března slavit Mezinárodní Deň Mužů jak kdysi.

No já mám doma celkem tři Josífky a na jednu oslavu nemožu zapomenút aj dyž už je to dvacet roků za nama. Tož připijte Josefkom na zdraví a poslúchajte.

To byli moji šuhajíčci eště malučcí. Taky sme tatínkovi Josefovi nachystali dárečky, já sem ich naučila vinšování a tatíček nikde. Nejak sa zapomněl při oslavování.

Tož sem šohajíčky uložila ke spánku a četla  im pohádku. Chlapečci už usínali, dyž v tem klika cvakla, dveře letí a neco sa vpotácalo do dveří.

Jéé, tatínku, vyletěli z postýlek dvá rarášci. Kdes býl a co sa ti stalo?. No já dyž sem ho uviděla, tož hneď sem věděla, kerá bije. Honém sem utékla z ložnice, abych neučila ty malé nebohé chlapečky škaredým slovám. Svoju zlosť sem si vybíjala na náčení v kuchyni. Za chvílu došél do kuchyně ten starší štyřletý šohajíček s velkú prosbú.

Maminko,poď fúkat tatínkovi nožičky . On nám umírá, víš jeho honily čarodějnice, říkal smutným hláskem. No a ze mńa v téj zlosti vyletělo: Ať tá sviňa ožralá třeba zdechne.

Dveřa sa potichu zavřely a z ložnice bylo slyšet jak chlapečci bědujú, co ty zlé čarodějnice jejich tatínkovi udělaly a potém to všecko usnulo.

Ráno tatínka pěkně bolela gebula a šohajíčci byli rádi, že nám tatínek neumřel. Pěkně mu fúkali nožičky, lutovali ho a nosili obklad na gebulu. Enem já sem mu tú bolesť přála. Chlapečci ho opatrovali až do téj doby, než sme šli k pani dochtorce na očkování.

Enom sme vešli do dveří, tož ten starší smutným hláskem spustíl: Paní dochtorko, nám umírá tatínek.

No ve mňa by sa krve nedořezál a dochtorka aj se sestrú měly očiska jak tenisáky. A co sa mu stalo? Ptala sa dochtorka. Ále, včérá ho v lesu honily čarodějnice a maminka mu nechtěla fúkat nožičky. Ona řekla, ať tá sviňa ožralá zdechne, žaloval ten mladší.

No v tem dochtorka honém neco hledala v šuplíku a sestra zaséj v koši pod stolem. A až vylézla, tož řekla: Aha, už vím, ten můj starý tam byl s ním.

No víte, jak mňa bylo. Od téj doby sem si už dávala pořádně pozor na hubu. A vám radím to samé. Esli ten váš Josífek dnes oslavuje, tož mu ty nožičky zitra pofúkajte a připijte mu na zdraví.

Ať žije Josef!

Vaša tetka Béleška.