Úvodní foto Kerstin Andersson Tulips

Pro mě každý rok končí zima teprve patchworkovou výstavou. Rozpouštím na ní poslední zbytky temnoty, která se mnou v čase bez tepla a sluníčka brutálně mává, plním se inspirací a obdivem k neuvěřitelným výkonům zručných žen. To je prostě rapsodie, třeba jako tato Rapsodie v modrém od Christien Bünning z Německa.

Zkrátka, jako každý rok první dubnový víkend – letos 5. až 7. dubna – se v Praze konal 13. ročník mezinárodní výstavy Prague Patchwork Meeting – největší přehlídky kombinovaných textilních technik ve střední a východní Evropě. Ve Sportcentru vysočanského čtyřhvězdičkového Wellness Hotelu Step se na ploše šesti tisíc metrů čtverečních letos již v pěti halách představilo téměř 400 autorů a více než 900 kusů autorských quiltů. Firemní stánky jsem obešla uctivým obloukem, neb mi bylo jasné, že by zas bylo po předsevzetí zpracovat háčkovací a vyšívací materiál nasyslený doma.

Soutěžním tématem roku 2019 bylo PÍSMO V QUILTU a materiálová výzva si tentokrát pohrála s JUTOU.

Křídla pro ženy, omlouvám se autorce, ale její jméno mi z fotky nejde vyluštit (jak mi posléze prozradila skvělá organizátorka PPM Jana Štěrbová, je to Diane Ahnstedt ze Švédska).

Letošek byl pro mě ještě zvláštnější v tom, že výstavu poprvé objevila i moje letitá kolegyně a kamarádka Denisa Prošková – spoluautorka a ilustrátorka krásné a záslužné knihy Velké ženy z malé země. Kniha představuje slavné a úspěšné ženy naší historie i současnosti jako malé holčičky. Každá měla jiné startovní podmínky a jiný osud a všechny dokázaly něco velkého, i když se třeba styděly, neměly doma podporu nebo se věnovaly něčemu, co se pro „holky nehodilo“. Ke knize, která se prodávala u stánku Látek Mráz, vzniklo i několik úžasných artquiltů, třeba tento:

Dagmar Pecková od Renaty Edlmanové

A mě při sledování zrodu knihy napadla zajímavá terapeutická technika, kterou chystám pro ženy chodící ke mně na poradenství osobního rozvoje – sepsat si svůj životní příběh jako pohádku pro děti. Tak, aby se probudilo spící dítě v nás a aby našemu příběhu rozumělo. A také abychom při tom přišly na to, jaké jsme byly holčičky (ještě nemám svůj příběh dopsaný, ale nejspíš ze všeho jsem byla a pořád jsem holčička, která se bojí udělat chybu).

Mandala 2 – letos jsem těch chyb ale udělala hodně, i tady mi utekla jedna z autorek, ale časem dopátrám a doplním... (Heike Rosenbaum, Německo –  jak vidno, k německým a severským autorkám mám prostě blízko).

Tady jsou autorky jasné :-)

Jako každý rok mě pohladily veselé a vtipné quilty Věry Skočkové z Valašska (tentokrát na téma Slivovice):

stejně jako povídání s jejich optimistickou autorkou s veselýma očima. A tímto se na vědomost dává všem z Valaškého Meziříčí a okolí, že tam bude mít 9. 5. 2019 – 16. 6. 2019 v muzejním a galerijním centru výstavu.

Pokud jste PPM letos prošvihli, pak si už teď dejte na začátek dubna 2020 připomínku, že to fakt stojí za to.

Kdo zná můj druhý profil MámToNaHáčku, pochopí, že Modrá louka Naděždy Harbichové mě prostě dostala. Možná tudy vede moje cesta, jak se zbavit háčkovaných přebytků :-D (i když některé ty dečky na quiltu jsou pletené, to neumím...)

A kdo četl blogy z předchozích let a zajímalo by ho, zde se má platonická láska k šití dostala alespoň k letmým dotekům, tak už mám ušité nákupní sáčky (místo mikrotenových). Ale neukážu, i když Fler unese hodně :-)

Nicméně k prodeji je nenabízím a přírodě je jedno, že mají k dokonalosti daleko. Sice nechápu, že jsem si kdysi na „šlapáku“ zn. Minerva šila plesové šaty a dceři soupravu oteplováků a bundy, ale třeba mě postihla nějaká porucha šicího centra mozku...

I to se může stát. Možná v něm řádí nějací Paraziti – tyto vytvořila Jana Štěrbová, zakladatelka a hnací motor PPM.