Když jsem vyslechla sdělení pana Babiše o tom, že Všetci kradnú, naježila jsem se. Pak jsem zpytovala svědomí a nějaké hříšky jsem našla. Ve školce jsem ukradla jedné holčičce několik úžasných skleněných korálků (ale svědomí mi nedalo, druhý den jsem přiznala a holčička mi je velkomyslně nechala, jeden mám snad někde dodnes). Později jsem telefonovala z práce meziměsto rodičům a ušetřenými úklidovými prostředky uklízela doma.

A teď? V hrůze z „berňáku“ vyčíslím a přiznám i pusu na čelo udělenou v rámci předání zboží spřáteleným osobám, co najdu, to vrátím... Nicméně vloni jsem přišla na skvělý nápad fotit kamínky na snímcích ze starých kalendářů. Léta jsem si ty nejhezčí obrázky schovávala a do méně hezkých balila knížky, které jsem četla v  tramvaji (do doby, než jsem přišla na to, že se v tramvaji dá háčkovat). Pak jsem ale náhodou našla titulku od nejoblíbenějšího kalendáře a zjistila, že je to světoznámý fotograf. Byl by rád, že se se na jeho dílech, za nimiž jezdí na výpravy po celém světě, fotí nějaké, z jeho pohledu možná hnusné kýče za účelem prodeje a obohacení :-)?

Začala jsem tedy pátrat, zda se to vůbec smí. Ten říkal to a ten zas tohle a všichni dohromady nevěděli nic... Tak jsem napsala panu fotografovi, co s částmi jeho snímků páchám a zda mu to nevadí... A pokud vadí, že okamžitě páchat přestanu. Ticho po pěšině, ostatně v dnešní době už téměř nikdo neodpovídá na nic.

V mezičase jsem narazila na svůj kamínek na pozvánce na jakýsi seminář a jakožto nesvětoznámé výtvarnici mi to lichotilo, i když autorské paragrafy se v tu chvíli nejspíš svíjely nevolí.

A pak jsem si řekla, od čeho jsi novinářka? Navrhla jsem „Autorská práva na internetu“ jako téma, článek vyšel v březnovém Profitu. Asi ne všechno v něm uvedené je pro zdejší využití důležité, tak „laicky přebásněné“ poznatky, z nichž mnohé se do článku nevešly nebo byly irelevantní, shrnu:

+ Na cizím kalendáři, fotografii ani jiném výtvarném díle (ručně malovaný šátek, obraz, kresba) byť poctivě koupeném, byť na jeho kousíčku, se prostě k zištným účelům fotit nemá. Ledaže by autor byl již 70 let po smrti, a i tak je potřeba uvést zdroj. Díla se nesmějí používat ani ke kolážím ani jinak pozměňovat (třeba počítačovým filtrem převádějícím fotku na olejomalbu).

+ Pokud se mi něco líbí, objevím to na Pinterestu, Etsy, Fleru, kdekoli, mohu si to vyrobit pro vlastní potřebu, nikdy ne na prodej.

+ Stejně tak nelze cizí dílo žijícího autora využít na fotografii sloužící třeba jako vánoční přání (soukromé ano, prodejní nikoli). Koupím-li si sošku, brož či obrázek, nesmím ho postavit jako důležitou součást zátiší, to vyfotit, vytisknout a prodávat. Mohu se samozřejmě zeptat autora na dovolení, svolí-li a uvedu-li ho na svém díle, je vše v pořádku.

+ Problém je i s názvy – asi se nikdo nebude popotahovat s autorem růžového mohérového svetru nazvaného Sladké mámení, ale i tak podle znalců takový člověk tyje z popularity cizího díla a jako velkovýrobce by mohl mít s autory písně či jejich dědici oplétačky.

+ Na zneužívaní pohádkových a dalších postaviček dbá i zdejší Fler šerif (i kazatelka tohoto moudra má ke své hanbě v prodaných věcech jednoho háčkovaného skřítka Mumina a byly jí staženy jedny háčkované Conversky – prostě se vrháme do tvořivého procesu bez předchozí četby otravných právnických traktátů, ale svět je bohužel čím dál složitější a každým krokem můžeme nevědomky pošlapat cizí práva). Laiky pak překvapí, že například z originálních látek Hello Kitty a podobných se dá šít a šité věci prodávat, ale motiv koťátka se kopírovat nesmí. Ani kdyby ho člověk vyskládal z různobarevných fazolí. Opět platí, pro vlastní potřebu cokoli, pro prodej jen vlastní nápady!

+ V blozích, avatarech a bannerech lze tvořit jen s použitím vlastních či volně dostupných fotografií. Existují už fotobanky s bezplatnými snímky. Proto si řada lidí dává na fotky vodoznak, což sice snižuje estetický dojem a zde na Fleru i možnost uplatnit se v TOPu, ale také chrání před nájezdníky, jimž stačí dva kliky myší a mají staženo.

+ Vykrádání nápadů bývá těžko prokazatelné. Pokud si z něčího díla něco půjčím, třeba jen symboly, způsob focení či zdobení, měla by mě místo paragrafů fackovat alespoň hanba, že nemám vlastní invenci... Řada autorů nejen na Fleru z tohoto důvodu své věci moudře označuje symbolem symbolem © následovaným jménem tvůrce a rokem vytvoření či dává pod profil hlášku, že díla jsou chráněna, případně žádá: prosím, nekopírujte. Autorské dílo je chráněno i bez označení kouzelným céčkem, ale symbol © slušnější osoby trkne (a kvůli těm méně slušným je jeho uvedení mnohdy bohužel houby platné...).

+ U textů zapomeňte na ctrl+c a ctrl+v. Vysvětlení, k čemu slouží minerály, byliny, oleje... je potřeba vyplodit vlastnoručně a ideálně uvést zdroj, z nějž jste vycházeli. I na obchodní podmínky a smlouvy dohlíží autorské právo a veškeré takové texty lze brát pouze z volně dostupných vzorů na internetu, nikdy ne ze stránek jiného podnikatele, který za ně nejspíš zaplatil poplatek právníkovi.

Záměrně jsem vše, na co jsem se vyptala, převyprávěla bez citací, protože nevím jak vy, ale já když narazím na čistokrevnou „právničinu“, udělá se mi sladko v puse a omdlím :-). A pokud právníka citujete, trvá na podivně studených a pro netrénovaný mozek obtížně stravitelných formulacích. Při čtení tohoto článku se proto všem milovníkům pregnantních právních formulací asi budou ježit vlasy, ale zhruba tak nějak jsem sdělené pochopila :-), ovšem nedělám si nárok na odborný článek, spíš je to jen zamyšlení na dané téma.

V kostce: Dílo, které není moje, nikdy nesmím využít v rámci vlastní tvorby a prodeje. A pokud narazím na nešvar, nejprve mírumilovně vyjednávám než obviním, protože v dnešní době už bylo vymyšleno snad všechno. A jeden nikdy neví, jakou informaci uloženou v podvědomí člověku mozek vyplivne převlečenou za vlastní geniální nápad.