Hraju šachy a včera jsme s naším týmem vrazili na zápas do Aše. Obvykle se hraje v osmi a nás bylo tentokráte jenom sedm... ano, ano, některým se nechtělo vstávat. Takže jsme vyrazili v sedmi a ještě s několika náhradníky, protože některým hráčům základní sestavy se asi též nechtělo vstávat.

Vypadalo to bledě, Aš je papírově přibližně stejně silná a my nastoupili takto oslabení. Ovšem naši soupeři pravděpodobně podcenili naši mladší generaci. Můj přítel nekompromisně rozsekal soupeře využitím vazeb a co předvedl Honza na poslední šachovnici bylo obdivuhodné. Nevím, jak se k tak mohutnému útoku na černého krále dostal, ale byl zničující.

Takže přestože jsme od záčátku kvůli chybějícímu hráči prohlávali 0:1 najednou byl stav obrácený. A tak z přišly dvě remízy na první a sedmé šachovnici. Prakticky v téže době jsem nabídla soupeři remízu i já. Nebylo to tedy s ohledem na situaci spoluhráčů, ale protože jsem byla z té své partie značně otrávená. Zahájení jsem hrála nepřesně a celou hru jsem se k ničemu nedostala. Leda tak do problémů, které jsem musela řešit výměnou materiálu. A tak jsem se ocitla v horší koncovce, která se soupeřovou chybou proměnila v lehce lepší. Ovšem neměla jsem vůbec chuť v takové partii pokračovat. Konec konců, nemám koncovky ráda :D

Kapitán našeho družstva měl materiální převahu a jeho supeř chtěl asi zdržovat náš odjezd nebo mu nikdo neřekl, že se takové partie vzdávají. Takže se hrálo ještě poměrně dlouho. Nakonec to dobře dopadlo a my odjížděli se sladkým vítězstvím 5:3 :)

Tohle je jeden z kousků mého nekorálkového života :)