Mám pro běžný život poněkud nepraktické vzdělání - vystudovala jsem taneční konzervatoř. Bohužel, zrovna když se mi po několika peripetiích začalo karierně dařit, zradilo mne zdraví a musela jsem s tancem definitivně přestat. Ovšem v duši jsem zůstala tou nadšenou baletkou, která trávila dny, mnohé víkendy a večery v tylových sukních na sálech a jevištích a protože milosrdný čas už odvál stesk po tanci a mohu se zas dívat na balet, aniž bych se rozbrečela, začala jsem se inspirovat svou školou a krátkou kariérou alespoň ve své nynější tvorbě.
Protože v době, kdy jsem se tanci věnovala, byly mobilní telefony ještě veliké přístroje, které si mohl dovolit jen málokdo, fotky z běžného fotoaparátu na film byly vždy sázkou do loterie a videa na VHS se poztrácela během různých stěhování nebo zůstala u přátel, kteří si je vypůjčili a mezitím přestali být přáteli, nemám skoro žádné fotky a mé vzpomínky jsou v 99% jen v mé hlavě. Ale věřte, že jsou živé a možná barevnější, než ve skutečnosti :)

Strávila jsem mnoho času upravováním a přešíváním kostýmů, abych se na jevišti cítila co nejlépe a nemusela řešit padající či nepohodlný kostým a mohla se soustředit jen na tanec... Tylové sukně jsou mi jako bývalé baleríně velice blízké a i když vím, že je jich na trhu dost, nějak se mi pořád nezdají dokonalé - jsou moc růžové (věděli jste třeba, že postav v růžových tanečních kostýmech je v baletu nejméně ze všech?), moc odfláknuté, nebo jsou jen z cárů látky přivázaných či nastehnutých na gumě a já si myslím, že guma do pasu nepatří, guma je podle mého názoru součást oděvu, která má zůstat skryta a nerozumím dnešní "módě", která ten ošklivý díl oblečení klidně vystavuje. Své "tutu" dělám poctivě, z opravdového tylu a s nadýchanými vrstvami, pod kterými téměř neprosvítá spodnička, tak, aby co nejvíce připomínaly taneční kostýmy a zároveň se ještě daly nosit v běžném (nebo trochu slavnostnějším) životě. Jak dlouhé, tak krátké baleríny opravdu nejsou jedna nebo dvě vrstvy záclonoviny narvané do gumy, nebo dvě vyděšené vrstvy tylu naskládaného na neprůhledné sukni - říkat těmto výtvorům "tutu" není správné a je to spíš zneužití názvu něčeho tradičního a krásného.
 
A trocha historie pro shrnutí: Výraz "tutu", jak se jim často říká, pochází z francouzštiny a označuje taneční tylovou sukýnku, která je vyrobena ze spousty tylu (jevištní baleríny nikdy nemají spodničku), má mnoho nařasených vrstev a může být dlouhá a nadýchaná, jako v romantických kusech nebo celých baletech (třeba jako je Romantický Pas-de-Quatre na fotografii, balet Giselle či třeba Chopiniana)...



...anebo je krátká a vyztužená obručí a kolem těla úplně stojí - ovšem je v ní vidět zadek a je určena opravdu pouze pro baletní jeviště a vidíme ji ve většině klasických baletů, jako je Labutí jezero, Don Quijote, Spící Krasavice nebo Louskáček. (Na fotografii níže je kostým z baletu Paquita)



Mé sukně jsou vyráběny s velikou péčí a láskou a na každou jednu zakázku se velice těším, protože tyl je nádherný materiál a jakmile nařasíte první díl sukně a mezi látku se dostane vzduch a světlo, nemůžete od něj odtrhnout zrak... jakoby všechno světlo zářilo přímo z látky, kterou držíte v rukách a kterou si pokaždé znovu zamilujete. Věřím, že mé sukně nosí všem mým 70 dosavadním zákaznicím štěstí a zažívají v nich jen ty nejkrásnější chvíle.