Pravda, venku se to pořád ještě tváří, že jaro není právě na programu, ale JEDNOU určitě přijde a po něm léto a s nimi možnost zaexperimentovat si s přírodním barvením. Mám v plánu malou přírodní kolekci, tak je načase také oprášit poznámky a vrátit se k fotografiím z minulých let.

Miluji činnosti, které navazují na staré středověké metody. Přírodní barvení má samozřejmě svoje omezení - získat můžete celkem snadno odstíny žluté, zelené, hnědé, případně oranžové. Na sytě červenou, modrou nebo fialovou barvu ale raději zapomeňte. Ono to mělo své opodstatnění, že byly ve středověku tyto barvy vyhrazené pro krále a nejvyšší církevní představitele. Z běžně dostupných přírodních surovin je totiž nezískáte. Plody ostružiníku, borůvky, sytě fialové květy slézových růží...to vše vypadá lákavě, ale barviva, získaná z plodů, mají minimální trvanlivost, vyblednou již za pár dnů a barviva z květů zase nelze extrahovat. Barvám lze pomoci mořidly, ale ta nejsou moc šetrná k životnímu prostředí, takže raději zůstame jenom u té přírody.

Co tedy potřebujeme: Starý hrnec, vařečku, nůž a rukavice. Dále vařič, ideálně s možností umístit venku. Tolerantní rodinu. A náladu experimentovat, protože výsledná barva se bude takřka s jistotou lišit pokus od pokusu. Halt příroda.

Krok číslo 1: najít rostlinu.

Celkem snadná úloha, pokud tedy nehledáte právě něco speciálního. Také je třeba myslet na okolí. Nadšený výkřik: "Tady jsou ale nádherné kopřivy" vám vaši bližní nejspíš ještě odpustí. Pokus přesvědčit řidiče autobusu, aby vám jenom na chvíli zastavil, protože u pankejtu roste takový krásný svízel syřišťový...no řekněme, že jsou okamžiky, kdy se musíte připravit na nepochopení i ze strany těch nejbližších.

 Krok číslo 2: přinést rostlinu domů a nařezat, nastříhat, nadrtit

Neboli prostě vyrobit z ní co nejmenší kousíčky. Ideální činnost pro chvíle, kdy jste dosud frustrovaní (viz krok 1). Čím menší kousíčky, tím lepší.

Krok číslo 3: Uvařit

Nasekané kousky spaříme horkou vodou (hned se toho do hrnce vejde víc!), povaříme a scedíme (příze zdobená kousky vyvařených rostlin by sice působila VELMI středověce, ale tak daleko asi zacházet nebudeme, že). Do vzniklého roztoku ponoříme rouno nebovlnu (na bavlnu a jiná vlákna většina přírodních barev nechytá!) a znovu zahřejeme k varu. Nemícháme, aby nám nesplstilo, ale jinak můžeme vařit od 5 minut až do půl hodiny. Přírodní barviva přece jen chytají hůř, než ta chemická. I proto je vhodné nechat přízi/rouno v barvící lázni ještě vychladnout, než ji slijeme a obarvený výrobek vymácháme.

Krok číslo 4: Zpracovat a kochat se

No a teď už zbývá jen rouno upříst nebo přízi použít pro vytvoření nějakého neopakovatelného výrobku. Nezapomenout ho ukázat rodině s patřičným výkladem ("Vidíš, na tuhle krásu jsem potřebovala ten svízel!") a následně se kochat a kochat a kochat.

Tyhle ponožky jsou jedním z mála výtvorů, které jsem dotáhla do konce. Podílel se na nich ořešák, kurkuma, kopřiva...a hádáte správně, taky svízel. Můj oblíbenec

A takhle vypadá můj vzorníček

zleva doprava a odshora dolů (ještě z dob, kdy jsem používala i mořidla.

ZELENÉ: svízel syřišťový, zlatobýl, vratič (se zelenou skalicí), vratič (s kamencem), kopřiva (s modrou skalicí)

FIALOVÉ A HNĚDÉ: třezalka na bavlně (2. lázeň), ořech (zelené slupky), ořech (list)

ZELENÉ A ŽLUTÉ: třezalka (1. lázeň), vlaštovičník, kurkuma, cibule (jemný vývar), kručinka