Jednou mi takhle okolo uší prolétla věta ...z mámy bude blogerka. Na vysvětlenou, ta máma jsem já, a ta věta mi zněla jako jedna z nejlepších anekdot, které jsem kdy slyšela. A odpověď mé dcery, druhá anekdota. Ty jako budeš točit videa, jo? Netočím videa, píšu říkanky. Dočasné pominutí mysli. Posuďte sami.

Ono snad všechno jednou přebolí,

strmý pád ze soukromé Stromboli

Mimochodem boli ste tam či neboli?

(Doufám, že změna jazyka nedělá ze mne snadný terč,

no, totiž v češtině na slovo Stromboli nenajdeš žádný verš)

Zmíněnou sopku má každý na zemi

a pád z ní, ten patří k životu, zdá se mi

Něco je milé, něco nemilé,

není však třeba koukat zavile

Po špatných přijdou zase lepší chvíle,

vždyť přece nic není černobílé

Princeznička na bále

poztrácela korále

A neboť měla sandále

po bále leží na sále

Útlý kotník měl na mále

tak nosí teď nízké staré škrpále

Čáryfuk byl obyčejný kluk

kterému byly všechny čáry fuk

proto se jmenuje Čáryfuk

Rozhod jsem se léčit lásku lýkořicí

že jsem radši nedal přednost slivovici

Lýkořice je jen výplod fantazie

výplod, jak je známo, ten se blbě pije

Mrká na mne paví oko z rákosí.

Smutně. Prý se paví oko nenosí.

Mrká na mne paví oko z rákosí,

mrká, dokud kosa rákos nezkosí.

Mrká na mne paví oko z kapradí.

Není nikdo, kdo mu s módou poradí.

Mrká na mne paví oko z kapradí,

že nevyšlo z módy, prý se ohradí.