Batikovala jsem tuniku.

Pro sebe.

Jelikož je mě kus, tak radši větší.

Ehm ... 6XL.

Jo, trošku jsem to přehnala, ale radši mám rezervy.

 

Mimochodem - nemyslete si, že jsem držgrešle, která si tady v tom nepřeberným množství krásnýho zboží nedokáže vybrat a radši se s tím crcá sama, aby ušetřila. Tak tomu není; jen mám zkrátka blbou zkušenost s odhadnutím, jak mi to bude sedět  (i když se přeměřím). Kdo má asi-metrickou figuru, ví, o čem mluvím. Nakupuju, nakupuju, a pak to vše krásný, leč nenositelný, zbytečně skladuju.

 

Takže jsem si řekla, že si prostě jednu věc vyrobím sama. 

 

Tuniku jsem podélně poskládala, cik-cak převázala šedou štepovací bavlnkou, a vrzla jsem ji do lázně, složený z vody, soli a okrový barvičky na bavlnu.

 

Tunička se vyhřívala ve vodě a já ji spokojeně občas převrátila a sledovala čas.

 

Obě jsme se usmívaly.

 

Ona že se konečně dostala k Mrtvýmu moři,  a já že budu mít nádheru, nad kterou nejedno srdce zaplesá.

 

Všechno šlo jak na drátkách, přesně podle návodu. 

 

Pak jsem to vytáhla, ...

... odstranila provázek...

... a zjistila jsem,

... že mi tento pustil modrou barvu do krásně okrových map.

 

Naštěstí se ta barva nerozpila, ale vzniklo takový docela pěkný čárkování.

 

Rozhodla jsem se, že to trochu vylepším, že ty čárky budou základ, a že doplním modrou barvu na víc míst, a možná někde i zlatou, a už jsem se viděla, jak se v tý nádheře pyšně nesu ulicí a na zvídavý otázky odpovídám:  To já sama, prosím!

 

Když teda tunika uschla, dala jsem se do modrýho přibarvování (barvama na textil).

 

Trošku se mi to začalo rozpíjet někam, kam jsem nechtěla.

 

Řekla jsem si, že nechť.

 

Uměleckej záměr.

 

Abstraktní dílo.

 

 

Pak mi došla modrá barva.

 

Pak mi došla i zlatá.

 

Tak jsem si řekla: Nic, holka, nepanikař, jsi u zdroje, objednáš si nový barvičky.

 

Objednala jsem si novou barvu.

 

Objednala jsem ale jinej odstín.

 

I řekla jsem si, když prominete: Doprdele, sakra!

 

Tak mě napadlo, že si teda vezmu celou sadu, který jsem taky objednala, a v ní ta modrá bude.

 

Nebyla.

 

Prostě nebyla.

 

Náš dodavatel si totiž zlomil ruku, a tak se zboží, který nám jinak vozí osobně, posílalo poštou.

Poslal ho bůhvíkdo a nejspíš se mu ta modrá moc hodila, protože ji nahradil jinou barvou.

Neuvěřitelný.

Tohle se nám za osmnáct let naší činnosti nestalo, až teď.

(Další sady jsou v pořádku, ty si ale už brát nebudu, ať něco zbude na zákazníky.)

 

A zatímco jsem nad novou pikslou trochujinakmodrý barvy přemýšlela, jak dál, obhlížela jsem si ten svůj nedodělek.

 

A začal se mi zdát nějakej malej.

 

Tak jsem to na sebe navlíkla.

 

Horko.

A těžko.

 

Chcete slyšet, co mi řekli doma?

 

Nerada, ale jo, já to teda řeknu:

 

"Seš v tom jak překouslá jitrnice."

 

(Taky jsem si tak připadala.)

 

Aneb:

Tím vařením se mi to z původní velikosti 6XL zmenšilo na cca XL.

 

No tak nic, no.

 

 

Závěrem mi dovolte rekapitulaci současnýho stavu a malý poučení pro vás i pro sebe:

 

Pozor na provázky, kterýma vážeme batikovanou látku.

Když se to (s příměsí lycry) vaří, tak se to srazí.

Modrá je dobrá, když je jí dost.

 

Přeju krásnej a úspěšnej den!

 

 

 

P.S.

Bylo mi řečeno, že u nás doma mi nikdo neřekl, že jitrnice, ale špatně naražená tlačenka.

Tak to je lepší, žejo.