Dřevo je zázračný materiál, který je pro většinu z nás symbolem přírodní krásy, tepla a tradice. Vždyť se dřevem jsme spojeni po tisíce let. Když vezmeme do rukou kus dřeva, cítíme jeho život a energii. A co kdybychom tuhle přírodní krásu posunuli více do minimalistické roviny? Nejen tvarem, ale i barvou.

Bělení dřeva mi připomíná nádherný proces vyvolávání fotografií starou mokrou cestou - vývojkou a ustalovačem. Přes negativ se osvítil fotopapír, který ve vývojce vykouzlil obraz. Pak se obraz zafixoval v ustalovači aby už nereagoval na světlo a šup s fotkou ven - uschnout na šňůru.

Bělení dřeva je v porovnání s vyvoláváním fotografií reverzní proces. Rovněž dřevo máčíš ve speciálním roztoku, ale zde kresbu a barvy naopak tlumíš. Ze žluté se stává smetanově bílá, z hnědé čokoládové pak barva lískového oříšku.

Tímto procesem se otevírá nová dimenze estetiky dřeva, která se často popisuje jako skandinávský nebo také severský styl. Jeho láska k přírodním materiálům a jasným tónům, nám ukazuje, jak může být dřevo světlé, jemné a přitom stále plné života.

Základem je pochopení, že bělení dřeva není jen technický proces, ale tvůrčí cesta navazující na předchozí proces tvarování dřeva. Už při finálním soustružení cítím, jestli právě tato mísa nebo váza půjde do peroxidové koupele s kapkou (ne příliš vonícího) čpavku, kde začne postupně odkrývat svou novou, světlou tvář.