Aneb co dělám, když to na Fleru vypadá, že nic. Mažu dětem neštovice a snažím se nepropásnout jaro. A taky....

Někdy na podzim jsem se uvrtala do orientálního tance, který mne přitahoval již dlouho, obdivovala jsem ho a toužila to zkusit, ale potřebovala jsem sebrat odvahu. Teď již uplynula nějaká ta voda a paní lektorka i okolí tak nějak rozhodlo, že je potřeba veřejně vykázat nějakou činnost. Takže máme na krku vystoupení. Žádné pódium se nekoná, někdo to trefně nazval besídkou, nicméně je to naše první vystoupení před zraky cizích lidí a jako takové to provází horečné přípravy, tréma, těšení a potřeba to dotáhnout minimálně tak, aby si člověk neuříznul totální ostudu.

Současně jsme převážně matky, které obracejí každou korunu uvážlivě v ruce, než ji vydají. Poté, co nám lektorka radikálně zatrhla nápad prohlásit se za začátečníky a tančit v leginách a tričku jsme se daly do svépomocné výroby kostýmů. Zde jsme narazily na první problémy, kterými byli finanční limity (třásně za 150 korun 50 cm jsou zatím na to naše vrtění škoda) nedostatek času a pusto prázdno v místních obchodech( skoupily jsme např všechny flitry široko daleko - je to vůbec možné, krajské město- no už je to asi tak) i všeobecně známých velkoskladech. Takže lektorka spřádala své plány na pásy z barevných brokátů a my jsme jí trpělivě dokola opakovaly - třásně jsou pouze bílé a budem ještě rády, pokud je seženem na všechny kostýmy. Výběr společenských látek se také s končící plesovou sezónou radikálně ztenčil a krejčová nám kladla na srdce vybrat něco, co se bude rozumně šít. Takže výběr padl na šifónové kolové sukně a vyšívané bavlněné pláténko s kovovou nitkou v barvě sukní. Lektorka si málem zoufala a upřímně nad námi spráskla ruce, že to se vůbec ale vůbec nehodí. Jenže to člověk musí umět vidět ty možnosti, co se v materiálu skrývají.

Aneb je třeba popadnout jehlu, monofilovou nit, zásoby korálků a flitrů, využít velikonoční cesty k babičce a šít a šít a šít.

A ono to začne lézt, ono to začne vykukovat a vypadat...

No a čtvrtý den si to takhle položíte na podlahu do slunečních paprsků a řeknete si - jehlu a nit už v životě nechci vidět, to si na sebe můžu vymyslet jen já :-D Jenže vám zbývá ještě druhý díl kostýmu, tj. podprsenka, takže si zase sednete a zase šijete a šijete a šijete... A pak už vám zbývá jen přišít zapínání a pokud neumřelo, tak tam není dodnes :-D

Mmch autorem kostýmů, zejména elegantního designu pásů je místní nick Di.Ma, momentálně v ilegalitě, ale jinak diplomovaný oděvní návrhář.

Takže tomuto věnuji svůj volný čas místo zodpovědného plnění eshopu. A příště vám ukážu ještě něco, co mi zabírá tu druhou půlku volného času. Doufám, že přijmete tuto omluvenku a dál budete věrnými příznivci svého hektického, nesystematického, ale milujícícho prodejce. Děkuji a jako odměnu za to, že jste se prokousali až sem malý bonbónek na konec:

tak umět něco TAKOVÉHO , aach

a ještě jednou Sadie