V zemi inženýrů přišli s novým vynálezem. Pomalu Vám to myslí? Máte potíže s matematikou? Rádi byste se vyjádřili? Tady pomůže přístroj, jenž Vám pomůže nalézt správná slova a doplnit výrazy v proslovu. Konec přemýšlení nad tím, co říci. Stačí chtít a slovíčko se hned nabídne.

Tak zněla reklama na úžasný vynález. Ve městě, co nyní připomíná šedý chlad. Vše však nebývalo, tak jako teď. Fungovalo vše, jak mělo. Rádi byste vyjádřili cit a vybírali pak vhodná slova, co se Vašemu nitru nejvíce podobalo. Také velkou paměť věcí toto elektro obsahovalo. Nikdy jste nezapomněli, jaký je to strom, jaký je to člověk, kde co je, znalosti vzdálené mrknutím oka. Vše do malé krabičky u spánků na hlavách si lidé střádali.

Pak vznikly knihovny, kam mladí lidé pro již hotové digitální knihy si chodili. Již nemuseli ani do lesů, na palouky, k vodě, aby s okolím nakrátko seděli. Již nevybírali, bylo jim vybráno. Stroječek vynález stal se duší protézou. Člověk jako by v davu byl uvězněn. Hlasy co jednoho hromadně překřičí.

Pak náhle, na malý okamžik, porucha. Jako by volbu chtěl ti rozmluvit. Jako by stroj svým životem žil a chtěl, abys mu ten svůj věnoval. Prý pro dobro ostatních. Jiným a potřebným.

Nenech se plést. Nastává boj, ty versus lež. Otoč se k sobě a vem si zpět korunu. Jde tady o štěstí a svěže se nadechnout. Mysli vždy na sebe, na vlastní potřeby. Nikdo jiný je nevyplní, pro vynález jsou lidé sami k sobě hluší a ti blázniví předvídají, že jim zlomeniny doktor venku lékem spasí. Bude křičet: "Zpytuj svědomí, jaká to sobeckost!" a bodat tě tam, kde tě to bolí snažíce tě zpět do latě dostat.

Měj na pozoru své vlastní rány a přiznej si, že jsi pro přístroj na své srdce zanevřel. Bude to trvat, naučit se po svých zase chodit, ale nikdy i přes to, že mnohokrát zapomeneš a hlava hořce klesne, nepřestávej ve světlé zítřky i během pochmur věřit.