Nejdřív jsem se do něj zamilovala a pustila jsem ho přes práh. Vylepšila jsem mu sestřih a kochala se jak mu to sluší. Dílko dokonalého společníka bylo dokonáno. Plni nadšení jsme šli na první romantickou procházku do parku. Elegantně nakračoval, gentleman každým coulem. Celé se mi to zdálo až podeřele náramné a v duchu si malovala, že by u mě doma už mohl zůstat. Adoptuju si ho? Ochočím si ho?

S lehkým srdcem jsem mu dopřála i trochu té volnosti. Jenže! Je to chlap. Jen co zmerčil první slečnu, neviděl, neslyšel. A co je nejhorší, během necelé hodiny se stihnul i porvat s jinak celkem jemným gentlemanem. Hrdina co dělá ramena a ze zálohy, bez náznaků a výhružek zaútočí.

Dojem na mě moc neudělal. Ale není všem dnům konec. Sice ho dneska pošlu opět domů, ale možná že ho ještě vezmu na milost. 

Nebojte, nekradu psy:) Prostě jsem si ho půjčila. Bylo mi ho líto. Mazlivý, moc pěkný malý oříšek bydlí u známé, která ho dostala původně na hlídání. Nemají na něj tolik času kolik by si zasloužil a tak přestože je zvyklý být v bytě, moc procházek loukou ani hraní s kamarádkama si moc neužije. 

Proč to vlastně píšu?

Takových procházek jako byla ta dnešní by mělo být na světě víc. Víc lásky, pozornosti, zdravého pohybu a blahodárné přírody pro všechny. Neb jsou velmi inspirativní. Tak končím se psaním a jdu si střihnout nějaké ty gentlemanské kalhoty pro pořádný chlapy.