Nikdy jsem se nepovažovala za kočičího člověka. Respektive jsem s kočkami nikdy neměla moc zkušeností a vždycky jsem byla spíše ve společnosti psů. Ale když jsme se snoubencem byli na návštěvě u jeho sestry, která tráví svůj volný čas pomáháním v místním kočičím útulku, vyvstala mezi námi otázka, jestli si  nepořídíme první přírůstek do naší skromné rodinky.

Tak jsme se tam šli podívat. Musím říct, že jsem si kočky instantně zamilovala. Pomazlili jsme se se všema a vyhlíželi si potencionálně kočku, která si nás vybere.

Nejvíce nás zaujal Vinnie a Piper - nyní Boo. Oba dva byli vráceni z adopce po více než čtvrt roce. Vinnie si mě hned zvolil - vyškrábal se na můj klín a odmítal slézt. Bohužel se vrátil z adopce dost nemocný a v tu dobu se ještě nevědělo, jestli bude vůbec možné si ho adoptovat.

Boo narozdíl od Vinnieho měla jiný přístup. Nesmělá, plachá, nedůvěřivá. Těžko se nám věřilo vyprávění, že tehdy z útulku odcházela jako šťastné mazlivé kotě, když kočka před námi se sotva nechala pohladit. Ale poté si chytila Honzovu ruku a dala mu pusinku!

     Bylo rozhodnuto. Vrátili jsme se domů se spoustou pocitů. Najednou jsem trávila veškerý volný čas uklízením a schováváním věcí, které by Boo mohla rozbít a zranit se. Také koukáním nejrůznějších videí o kočkách a jak se o ni správně starat. Sama jsem byla překvapena, jak moc jsem se pro to nadchla vzhledem k tomu, že jsem nikdy nezvažovala vlastnit kočičku.

Pečlivě jsme vybrali a objednali věci. Hraček mi stále přišlo málo, furt jsem přemýšlela, co ještě potřebujeme :D

     A za týden jsme si mohli pro naše děťátko jet! Skoro jsme nemohli spát, jak nadšení jsme byli.

Věděli jsme, že bude Boo potřebovat čas. Přeci jen byla zrazená lidmi a nesla to špatně. Nevěřila nikomu. Byla osamělá a bála se lidského dotyku. Ale věřili jsme, že když jí ukážeme, jak moc ji milujeme, tak časem nám otevře svoje srdíčko.

     A skutečně se tak stalo. Nevěřili jsme, že to půjde tak rychle. Ale už první den se nechala pohladit a druhý den ráno nás dokonce navštívila v posteli, aby nás vzbudila a připravila na brzký start dne. 

Stále se nenechá vzít do náruče a bojí se, když rychle pohneme rukou nebo ji pohladíme, když to nečeká, ale je mazlivá holčička, která nás miluje budit v brzkých ranních hodinách. Také zbožňuje ležet v našem oblečení a nechat se hladit na bříšku. A ty tucty hraček byly trochu zbytečné, jelikož nejraději má tkaničky od mikiny.

A brzy si konečně pojedeme i pro Vinnieho!