Vzhledem k tomu, že březen je měsícem knihy, opustím na chvíli povídání o šmodrchání a místo toho sem vložím ukázku z pohádkové knížky, kterou jsem napsala a kterou od minulého týdne najdete také v mém obchůdku.

Nevěsta pro dračího krále
(1. kapitola z knihy Dračí královna)

Byl jednou jeden král, který nesmírně toužil po dědici. První žena mu po sobě zanechala jen dceru a druhé manželství zůstávalo po dvanácti letech stále bezdětné. Když už král Marek přestával doufat, že se syna někdy dočká, doslechl se o kouzelné jeskyni. Tomu, kdo do jeskyně zavolá své přání a pak před ní ulehne ke spánku, se prý ve snu zjeví cesta k jeho vyplnění.

Povzbuzen novou nadějí, rozjel se panovník ten zázrak hledat. Procestoval mnoho krajů, až konečně po dlouhém a strastiplném bloudění stanul pod horou, v jejímž úbočí zel černý otvor. Král zanechal svůj doprovod na úpatí a sám vyšplhal po strmém svahu k jeskyni. Ústí sluje bylo mnohem větší, než se zdálo při pohledu zezdola, a tma uvnitř dýchala neznámou silou. Panovník přemohl nejistotu, která se ho zmocnila při pohledu do temného chřtánu, a z plných plic zavolal:

„Mocné síly hlubin země, dopřejte mi, abych se k dceři dočkal i syna!“

Ještě než dozněla ozvěna jeho slov, ozval se z nitra sluje rachot, jako když se řítí lavina sutě po skalním úbočí, a pak se z ústí jeskyně vynořil obrovský drak, rudě a zlatě zářící v posledních paprscích zapadajícího slunce. V prvním okamžiku překvapení král zděšeně strnul, ale vzápětí odhodlaně tasil meč a chystal se k obraně.

„Nechci vyhledávat spory,“ uklidňoval ho drak. „I já jsem si přišel pro radu. Jenže pro mě není před jeskyní dost místa, a tak jsem se uložil ke spánku uvnitř. Ty jsi mě ale probudil dřív, než jsem se dočkal odpovědi na svou otázku.“ Chvíli zamyšleně shlížel na muže před sebou. „Ledaže by tvůj příchod byl tou odpovědí, na kterou čekám. Můžeš mi zopakovat, co tě sem přivedlo? Pokud jsem v polospánku slyšel správně, mohli bychom si pomoci navzájem.“

Král Marek se drakovi představil a vylíčil mu své starosti.

„Znám bylinu, po níž se tvé choti narodí syn,“ řekl na to drak. „Roste daleko v nepřístupných horách, kam bys jen těžko šplhal, ale já ti ji můžu donést — když mi za to slíbíš svoji dceru.“

Král zbledl hrůzou.

„Nemusíš mít strach o její život,“ ubezpečoval ho rychle drak. „Jsem dračí král Darakar Třináctý a tvá dcera se po mém boku stane královnou všech draků. To byla rada, pro kterou jsem si sem přišel: Kde mám najít nevěstu?“

Tato odpověď krále Marka poněkud uklidnila, avšak stále ještě se mu nechtělo přistoupit na drakův návrh.

„Pokud ti dám svou dceru za ženu, jakou budu mít záruku, že mě nepodvedeš?“ zeptal se nedůvěřivě.

Drak si povzdechl nad lidskou podezíravostí. „Nechci po tobě, abys mi ji dal ihned. Zatím mi bude stačit tvůj slib a pro nevěstu si přijdu až o křtinách tvého syna.“

Král Marek by sám podstoupil pro naplnění svojí touhy cokoliv, nicméně obětování dceřina štěstí se mu zdálo příliš vysokou cenou. Po chvíli váhání sice s dohodou souhlasil, avšak už když dával drakovi své slovo, přemýšlel, jak by se jeho splnění mohl vyhnout.

„Počkej tady na mne do rána, než se vrátím s tou bylinou,“ rozloučil se drak netušící, co se jeho protějšku honí hlavou, mávl křídly a za chvíli zmizel králi Markovi z očí v houstnoucím soumraku.

Panovník se před jeskyní uložil ke spánku v naději, že mu sen ukáže jinou cestu, jak získat syna a přitom neztratit dceru. Dlouho se však převaloval na kamenitém lůžku neschopen usnout. Teprve k ránu ho přemohla dřímota a před zavřenýma očima se mu zjevil obraz modrých kvítků vzdorujících nepřízni povětří na téměř kolmém skalním srázu. Po chvíli si uvědomil zvuk větru, který rostlinkou cloumal, a její výraznou vůni.

Sny přece nejsou cítit, podivil se v polospánku. 

Otevřel oči, promnul si je, ale přesto se nemohl zbavit dojmu, že sní dál. Utržený trs modrokvěté rostlinky ležel na kameni vedle jeho hlavy a omamná vůně nadále útočila na jeho urozený nos. Král Marek se nechápavě rozhlédl po okolí ponořeném do husté mlhy, v níž dozníval šum odlétajících křídel. Pak znovu nevěřícně pohlédl na modré kvítky před sebou. Bál se, že se rozplynou jako přelud, sotva se jich dotkne. Když se tak nestalo, konečně si plně uvědomil, co to znamená. Nejenže zjistil, jak získá syna, ale dokonce již v ruce držel zázračný prostředek, který mu k tomu pomůže! Opojen nenadálým štěstím pustil slib, který drakovi dal, lehkomyslně z hlavy a s nekrálovským spěchem chvátal ke svým průvodcům utábořeným pod horou.

(Tohle samozřejmě není konec kapitoly. Slíbila jsem vám ukázku, ne celý příběh. Jak to všechno dopadlo, se dočtete v knížce.)