A je tu zase. Den škodolibé radosti všech šprýmařů a vtipálků, den trapných okamžiků a bezmocného vzteku jejich obětí. Apríl.

Dokonale vyvést své blízké Aprílem se mi povedlo dvakrát.

Poprvé to bylo před lety, kdy jsem své rodiče zpola pobaveně a zpola rozhořčeně informovala, že jim někdo na zcela nová bělostná vrata nasprejoval onen pověstný nechvalně známý anatomický kosočtverec. Maminka, učitelka na nedaleké základní škole, odhalila předpokládaného viníka okamžitě: "Horáček! Ten hajzlík!"  Tatínek zbledl a ihned běžel před dům obhlédnout škody. Teprve při pohledu na neposkvrněná vrata mu došlo, co je dnes za den. Opravdu jsem se pobavila a rodiče mi můj poněkud škodolibý vtípek odpustili, potěšeni, že majetek neutrpěl žádné škody...

Podruhé už jsem se s takovým pochopením nesetkala. Z mladistvé nerozvážnosti jsem nafingovala ukradení našeho vozu. Manžel mi na to, chudák, skočil dokonale. Snad až příliš dokonale. Udobřovala jsem si ho skutečně dlouho...

Poté mě aprílové hrátky poněkud přešly. Nicméně, jak mi děti rostou a rozumu berou, karta se obrací a já stávám na opačné straně barikády. Tedy na straně obětí. Prozatím jsou to jen takové nevinné žertíky typu: "Jé, máš ve vlasech pavouka!" a "Mamíííí, Markétka zvrací na koberec!", ale je mi jasné, že bude hůř...

Tak tedy přeji vám příjemný zítřejší den a pozor - bude Apríla!!!