Tak jsem se po několika dnech vrátila z pohádky do civilizace. Byli jsme v Jizerkách, nyní prý nejchladnějším místě v Čechách a nemohu si zvyknout - na chůzi po rovném asfaltu, na rozpálené ulice, na vedro na sále (pracuji v nemocnici), na lidi ve frontách v supermarketu...

Tam byl chládek pod stromy, tam létali motýli a hučel vodopád, nohy jsme si chladili v ledové vodě horských pramenů. Tam chutnala houska se sýrem jako největší lahůdka, tam zpívali ptáci a když jsme se vyškrábali na skály - až se nám tajil dech, jak krásná je ta naše zem...

Musím si zvyknout... a těšit se na návraty...

A náš věrný Jonáš zaslouží pochvalu za ušlé kilometry.