...já, a nejlepší přítel člověka. I když mi chvílema přišlo, že se mi svou živelností mstí zato, že jsme si poslední dobou hráli spíš na dvorku a na procházky nebyl moc čas. Moc práce, ale zkuste to vysvětlit zvířeti

Vzhledem k tomu, že od pondělka na co sáhnu, to se mi nedaří, usuzuji, že si moje šikovné já vzalo dovolenou a  válí si teď šunky někde na sluníčku. Rozhodla jsem se tedy vykašlat se na zahrádku, uklízení a jakoukoliv výtvarnou činnost a vyrazila na procházku! Vzhledem k tomu, že už bylo docela pozdě, vstupovala jsem do lesa plna očekávání: Jaké zvíře(mám hrůzu z divokých prasat a poslední dobou mě ze všech stran někdo straší šílenými srnci) se na mě z houští vyřítí a bude-li ji popřípadě můj psí doprovod schopen zneškodnit. Naštěstí nebylo třeba zasahovat proti zdivočelé zvířeně a ani komáři moc neútočili. Domů jsme si donesli pár hub (slovy dvě) a fotky pana motýlka:

a paní roháčové:

Žádné znovunabytí ztracené tvůrčí energie nenastalo!! Doma jsem padla jako zabitá a spala až do rána. No....snad se mi to někdy spraví