Legenda praví o mordýři skrývajícím se v hlubinách rybníka. Nedokázali mu nikdy nic, ač nalezenou stopou byl vždy podezříván. U vody jsem osobně stál. Za pasem nůž, v žilách adrenalin a čekal na vraha. Nic se však nedělo. Když jsem během západu slunce pomalu kráčel kolem vody, nedovedl jsem nevnímat pár očí lepící se mi na záda. Čas se táhnul a přišel hlad. Vybalil jsem si svůj lososový sendvič a v tu ránu se to stalo. Jako žraločí ploutev vztyčený ocas z vody trčel a hladinu směrem ke mně ve dví půlil. Chléb na zem padá a jako střela tasím nůž. Jeden skok a pečivo v tlamě do chladné tmy dna rybníka mizí, pouze bublinky dopis na rozloučenou mi předávají.

Ten večer byl můj život ušetřen, ale někteří štěstí neměli. Vždy když člověk ze vsi zmizel v prachu, prorvaný pytel z lýka na břehu se našel. Pytel někdy s kotětem uvnitř spícím, bříškem tam a zpět se převalujícím.

Zdali je to pravda, že kocour, co mezi rybami svůj pelech si postavil, na topiče neúnavně číhá pro odplatu za jejich počínání? Nikdo neví a ti co lásku ke zvěři němé ve své srdci hoví, lovce vůbec neřeší.