"Jak dlouho tuhle práci děláš a jak na to vlastně došlo?

K šití jsem se dostala asi před deseti lety. V té době ještě udržitelná móda nebyla tolik propagována
a ani já sama jsem se vlastně na výrobu oděvů z tohoto pohledu nedívala.
Jen jsem si v krámu neuměla vybrat. Navíc jsem měla kamarádku, která šila a vtáhla mě do toho.
Od té doby razím cestu, že můj šatník bude obsahovat jen vlastní výrobky nebo takové,
které ušije nějaký lokální prodejce.

Co je ve tvé tvorbě klíčové a charakterizuje ji? A kam bude směřovat?

Má tvorba odráží tři stupně udržitelnosti; BIO bavlnu, recyklaci a tvorbu beze zbytků.
V současné době mám za sebou ten první, tedy využívání převážně certifikované BIO bavlny.
Zbytek látek získávám díky likvidaci starého/vyřazeného oblečení a látek,
které nazývám "od tchýně ze skříně", tedy látek, které někomu (převážně tchýni) zůstali nevyužité z dávných dob.
Ty tvoří druhý stupeň, který chci ale daleko více rozvíjet. Právě tu vidím velký potenciál.
Posledním stupněm je tvorba bez jakýchkoliv zbytků. Tedy využití "odpadu". Aktuálně umím využít jen asi 5-10%. Takže zatím jsou zbytky uloženy v pytlích a čekají na svou druhou šanci.

Kdy tě začaly otázky šetrnosti zajímat, měla jsi takové cítění již dříve, nebo tě někdo ovlivnil,
dovedl k této oblasti?

Protože jsem studovala obor příbuzný s udržitelným rozvojem, samozřejmě jsem se snažila najít řešení udržitelnosti
a šetrnosti v každé své činnosti. Začala jsem postupně přidávat oblast za druhou a naráz to pak celé dávalo smysl.

Jaký je tvůj sen, příp. i ten pracovní.

Těch mám několik. Jsou osobní a kdybych je odtajnila, nemusely by se vyplnit.
Ale přeji si, aby bylo ve společnosti (hlavně u nás v Česku) více tolerance a empatie.
Poslední dobou cítím a vidím, že se v lidech tyto vlastnosti vytrácí. A to je špatně.

To co vidíme je celé "tvé", tedy navrhuješ i šiješ?

Navrhuji a konstruuji vlastní modely. To mě baví nejvíc. Některé existují jen v originálním kousku.
Ale mám i  řadu, která je derivátem modelů od designérky Hisako Sato.
Její střihy jsem upravila, ale rukopis zachovala.
A pokud by přeci jen někdo zaváhal, v popisu produktu je možné tuto informaci najít.

Jakou máš nejraději barvu, podle čeho barvy látek vybíráš a jaký je tvůj podle tebe nejpovedenější,
nebo nejoblíbenější výrobek

Osobně jsem nyní zamilovaná do šedé, černé a bílé.
Ale látky pro své produkty spíš vybírám podle toho, komu jsou určeny.
Ale rozhodně se neřídím zajetými stereotypy.
Teď momentálně se věnuji dětské podzimní výbavě, opět v duchu černé, šedé a bílé. A kupodivu to jde.

Nosíš svoje výrobky?

Na této filosofii je založena má značka. Šiju pro sebe, manžela, dítě i sousedy a další kamarády.
Až po letech jsem se rozhodla, že pustím svou tvorbu do světa.

Budeš dělat i pánské?

Ten kdo mě zná, ví, že sem tam ušiju (na zakázku) i něco pro pány. Třeba košili nebo kalhoty.
Ale zatím se nechystám prodávat pánské modely  na Fleru.

Jaký je tvůj názor na rčení, že šaty dělaj ...?

To, co nosíme na sobě, si volíme dle vlastní osobnosti.
Oblečení používáme jako prezentační prostředek vůči okolí.
Vždyť pokrývá ve většině případů přibližně 80% našeho těla.
Chtě nechtě jde o majoritní část našeho vizuálu a každý si to dle mého názoru uvědomuje.
Jen jsme každý individualita, která se chce prezentovat po svém.

Co myslíš, že je při téhle práci nejdůležitější?

Nedělat nic zbytečně. Je to jen plýtvání energií a to ve všech jejích formách.

Kdyby sis mohla vybrat, kde bys chtěla bydlet a tvořit.

Kdyby to šlo, každou chvíli bych chtěla bydlet a tvořit někde jinde.
Každé místo nabízí spousty inspirace. Pokaždé se zamiluji do destinace, kde cestuji.
Několikrát se mi poštěstilo žít i v zahraničí a těším se, že si tuto zkušenost zopakuji.

Co bys chtěla vzkázat obdivovatelům a nositelům tvých kousků?

Aby nakupovali s rozvahou. Tedy jen to, co opravdu potřebují. Dali přednost kvalitě před kvantitou.

Mnohokrát děkuji za zájem něco se o mě a mé tvorbě dozvědět."

Také my děkujeme za parádní pootevření dalších dvířek do vašeho "pracoviště" i názorů.