Ne, nejsem to já kdo čeká potomka. Je to má sestra, která mě pověřila důležitým úkolem. Aby její dítě (pohlaví až do narození neznámé) bylo výjimečné po všech stránkách, zásobila mě patnácti bílými dupačkami s jediným přáním: Nezničit, pomalovat.

Jak to dopadlo? Posuďte sami...

A mně teď nezbývá než doufat, že se narodí 31.5., v den, kdy přicházejí na svět výjimeční lidé...

PS: Kdo by chtěl, aby i jeho potomek byl v tomto ohledu výjimečný, nechť se ne mě obrátí vnitřní poštou :)