Na jaře věším prádlo na lodžii

a přikládám na (čím dál zmuchlanější) čelo

sluncový obklady s výtažkem

vitamínu dé.

A modlím se k výhonkům pažitky

a šanty kočičí.

V létě se rozpouštím

v domácí malinový šťávě

(s)chovám jednu z koček na klíně

kouřím už několikátou

dýmku míru

a vyhlížím mračno,

ze kterýho

pršet nebude.

Na podzim kradu barvy

ze spadanýho listí

a perly, zavěšený

brzo ráno (když jdu se psem)

na uháčkovaných pavučinách.

Vyrábím korále ze smutků a vzpomínek

a nosím je na hroby

svých mrtvých.

V zimě sedávám u krbu

(elektrickýho, pámbů vodpusť!)

nahřejvám si záda

a schovávám do plechový krabice

od Modrýho z nebe

podzimní splíny.

Přežvykuju

vánočku a ještě nenapsaný básně

(samý klišé)

o nejkrásnějších očích

tamtoho

malýho kluka .

A toužím po jaru.

To bude paráda,

až mě mokrý prádlo

na lodžii

poplácá

po prdeli

...