Ačkoli mám velmi ráda barvy, občas s chutí sáhnu po klasice. Tou je pro mě tužka a nebo tuš.

Mám krabičku starých perek, některá jsou opravdu překrásná. Užívám si i jen pouhé přehrabování v nich. Původně patřily jednomu výbornému muzikantovi a učiteli, který si s nimi zapisoval noty. Vždy, když některé z perek použiji, vzpomenu si na něj, nejen proto, že mého malého synka vedl ke hře na klavír. 

Ale protože mám  slabost pro štětce, dostane šanci i štětec na kaligrafii. Je úžasné sledovat, kolik tváří může mít tuš a jedna jediná barva!

Tužka, oproti tuši, zanechává stopu jemnou, sametovou.

A když se k práci popíjí bylinkový čaj z oblíbeného hrnečku, jde to samo!

A jak to máte s černou a bílou vy? Je pro vás smutná? Elegantní? Nadčasová?