Bylo prosincové mrazivé odpoledne, sluníčko právě zapadalo a já si to vykračovala procházkou k lesu. Najednou mi hlavou bleskla vzpomínka na Libušku Šafránkovou co by Popelku ve známé pohádce, jak si tiskne, šťastná, šaty na hruď se slovy " ty jsou moje, červánkové ". Nebe mělo PŘESNĚ ty barvy....

Úplně stejný pocit se mi vybavil při pletení tohoto šátku.... Ale od začátku...

Nejdříve bylo přadýnko úžasné ručně předené a barvené příze z jemňoučkého merina od Tvořím z vlny.

Namotala jsem klubíčko a vybrala jsem k němu kontrastní, ale barevně ladící zbytková klubíčka z kašmíru a lnu. Obě příze jsou tenoučké, tak jsem je spletla dohromady.

Pokračovala jsem v kombinaci s merinem, vzor vznikal úplně sám, jak si příze řekla :-).

A přesně v této fázi mě blikla v hlavě vzpomínka na onu zimní podvečerní procházku. Na ten POCIT... Na ten pocit štěstí a krásy při pohledu na nebe... TO JE PŘESNĚ ONO....TY BARVY.....ČERVÁNKOVÝ....

A tady už je hotovo :-)