...jak to bylo s pracovnou a stěhováním za snem...

Rozárka měla krásnou velkou pracovnu.. jenže taky měla se svým mužem sen, odstěhovat se do přírody, daleko od lidí a civilizace.  Tak se stalo, vysněná chaloupka je naše, kopce a lesy kolem nás..ale na pracovnu už jaksi nevybylo.. sami bydlíme s dětmi ve dvou místnostech. Zbytek chalupy je sice opravdu veliký, ale veskrze nepoužitelný, protože nám střechou trošku teče, v zimě mrzne a fouká sníh  

Protože se mi dnes poprvé povedlo svoje zásoby látek trošku zformovat, napadlo mě, že si ten posvátný okamžik i zvěčním, pak mě napadlo, že bych se mohla o svou radost i podělit.. a je to tu

Nyní si dovolím představit Vám mou provizorní pracovnu, přesněji řečeno dva kouty, které jsem si v tom našem domácím zmatku vybojovala 

Toto je můj koutek s šicím strojem.. jestli se zkušené švadlenky divíte, jak můžu na takovém mini stolečku šít a jak se mi tam vejdou nohy.. tak šít se dá, přestože se kymácí, nohy se nevejdou.. ale vzhledem k tomu, že moje zvířátka vyžadují spíš ruční práci, tak to jde. 

a můj asi veškerý osobní majetek..

a tady co se už nikam nevešlo, opět látky..a krabice, krabice a krabice...

Takže až jednou dostane chaloupka novou střechu, já dostanu novou opravdovou pracovnu ale co..

Do té doby se mohu pochlubit vlastně tou největší pracovnou na světě.. Jakto?

Je to jednoduché, moje práce na zvířátku je převážně ruční. Nic mi tedy nebrání v tom vyhnat děti za slunečného počasí ven, vzít svůj pracovní košík a tvořit venku

A tohle je má venkovní pracovna.. (žlutá chaloupka u lesa)

a zde se můžete podívat na výsledky mé práce 

Pokud jste dočetli až sem, pak moc moc děkuji, velice si toho vážím a budu ráda, když mi zanecháte i nějakou zpětnou vazbu formou komentáře